Andělé strážní
Nejsou tady pro legraci,
mají s námi stále práci.
Jednou támhle, jednou tady,
abychom nebyli hlady.
A když se nám nechce přidat do kroku,
tak nás jednoduše vezmou za ruku.

Povzbuzují za Bohem jít,
i podle přikázání jeho žít.
Svým slibům věrně dostát,
a Boží lásku dále rozdat.
Takoví jsou a pevně toho dostojí,
vždyť Boha v nebi věčně chválejí.


Můj andílku strážný,
i když byl dnes docela normální den, přece jenom byl krásný. A víš proč? Protože se nestalo nic strašného, neočekávaného či nepříjemného.
No jo, a bylo to taky díky tobě. Vždyť jsi mě vedl. Ráno jsi řekl: „ Dej mi ruku a pojď.“
A tak jsem šla za tebou. Ale kdybych nešla…to by se mohlo stát věcí.
Podívej se!
Jen co jsem vyšla z domu, už jsem začala nedávat pozor na cestu a přemýšlela nad úplně jinými věcmi. Ale rozvázala se mi tkanička u boty. Říkala jsem si, že si jí radši zavážu, abych si ji nepřišlápla. Kousek před místem, kde jsem se rozhodla si tu tkaničku zavázat, projelo auto křižovatku takovou rychlostí, že by chodci asi nezastavilo. Kdyby to auto projíždělo a já si nezavazovala tkaničku, byla bych na tom přechodu. Co se to jen mohlo stát?
Ale já šla dál do školy. A ty jsi stál stále vedle mě. Dával jsi pozor, abych měla vždy dobrou náladu a úsměv pro každého kolemjdoucího. Dával jsi mi síly, když jsem myslela, že na těch schodech spadnu. Držel jsi mě za ruku, když jsem byla zkoušená a hrozně jsem se toho bála. Šel jsi vedle mě, když jsem mířila na kroužek kreslení a pozorně jsi se díval na cíl mých myšlenek, aby byly stále Božím směrem. Seděl jsi vedle mě, abych si omylem nedala do pusy tu jedovatou barvu na malování. A usmíval ses všem vtipům v té knížce co jsem si ve volném čase četla. Loučil jsi se spolu se mnou, když jsem odcházela domů a připomínal jsi mi celý ten krásný den.
A když jsem pak šla kolem kostela, viděla jsem v oknech světlo. Ale to světlo nešlo jako každou neděli dovnitř a nehrálo si s tvářemi upřenými k oltáři. To světlo vycházelo ven a naplňovalo okolní tmu. To světlo přicházelo od těch lidí dívajících se na oltář. A když už mi byla dlouhá chvíle a začala mi od té krásy otupovat mysl, řekl jsi mi: „Teď neodcházej. Počkej ještě. Ubyde tě snad, když tu chvíli zůstaneš?“
A tu přišel Pán a naplnil naše srdce láskou.
Tak jsem pochopila, proč to všechno děláš.
Kvůli lásce. Kvůli jediné naději. Kvůli Bohu.

Přímluva:
Duchu svatý, dárce života,
za anděle Tě prosím, vždyť jsem jejich robota,
za anděle strážné, dávej jim lásku Boží,
ať jejich duše stále ve tmě hoří,
ať jsou prostředníkem Boží síly,
a s jejich pomocí dojdem pevné víry.
Prosím Tě za jejich počínání,
ať je Bůh také stále chrání.
ať z nich láska věčně pramení,
A jejich službu Bůh dobře odmění.