(Pokračování z předešlého článku.)

Je neděle večer, vigilie slavnosti svatého Václava. Procházíme Starou Boleslaví. Z autobusu si vytahujeme všechny věci a míříme ke stanovému městečku. Tu a tam jdeme s proudem, jindy proti proudu. Obdivujeme starostlivou přípravu organizátorů, kteří myslí například i na čajovody.

Vlevo z našeho pohledu vidíme pódium, kde se zítra setkáme se Svatým Otcem. My ale míříme doprava, udusáváme trávu, vybalujeme čelovky a stavíme stany. Před odchodem zpátky do města se snažíme si zapamatovat, kam se budeme vracet. Hledat mezi stovkami igelitových přístřešků ten pravý by žádná sláva nebyla.

Ve Staré Boleslavi míříme na náměstí, kde probíhá předprogram. Naším hlavním úkolem je sehnat Jendu a vzít si od něj lístky na zítřek. Právě slézá z pódia, kde spolu s ostatním tanečníky ukazoval své pohybové umění. Zítřejší velký svátek se blíží, takže míříme pomalu – alespoň někteří – do hajan. U poslední lampy se modlíme večerní chvály a ačkoliv je v noci pěkná kosa, přečkáváme ji celkem v pohodě.

V pět zvoní budíček. Dva autobusy z farnosti jsou již půl hodiny na cestě, takže jim esemeskou přejeme dobré ráno z probouzející se Staré Boleslavi. Naše výprava je již početnější, z Brna dorazily Kikina, Bětka a Maruška, avšak záhy se opět dělíme...

(Dokončení v následujícím článku.)