Jaroslav Škarvada se narodil 14. září 1924 v Praze. Při posledním rozloučení začínal pan kardinál Vlk promluvu slovy: „Bůh má s každým člověkem od věčnosti své plány. Každému svěřuje úkol ve světě a v církvi, který máme ve světle Ducha svatého objevit a s jeho pomocí uskutečnit. Náš zemřelý spolubratr ve svém srdci záhy objevil Boží hlas, který ho zval k následování na cestě kněžské služby. Ve své velkodušnosti neváhal za tímto Božím hlasem jít.“ Po druhé světové válce začal studovat teologii v Římě, kde byl 12. března 1949 vysvěcen na kněze.

„Po příchodu komunismu se nemohl vrátit do vlasti. I z oficiálních vatikánských míst dostal radu, aby se domů nevracel. Hrozilo by mu totiž zatčení coby »vatikánskému špionovi« a následné vězení. Jaroslav uposlechl. Pochopil, že nebyl vysvěcen na kněze jen pro rodnou arcidiecézi, ale pro církev,“ pokračoval v homilii kardinál Vlk. Na dlouhých 34 let zůstal v Itálii. Od roku 1965 působil jako sekretář kardinála Berana do jeho smrti v roce 1969. Od roku 1968 se staral o české krajany rozptýlené po celém světě. 18. prosince 1982 byl jmenován titulárním biskupem litomyšlským a 6. ledna 1983 vysvěcen papežem Janem Pavlem II. na biskupa.

Po pádu komunismu se vrátil do Československa, kde také organizoval první příjezd papeže. Od srpna 1991 byl jmenován světícím biskupem pražským a deset let zastával funkci generálního vikáře pražské arcidiecéze.

Závěr kázání Miloslava Vlka při pohřebním obřadu v pražské katedrále shrnoval i konec biskupova života: „V poslední den jeho života dal Pán svému věrnému služebníkovi ještě jednu milost. Po návratu z ciziny jsem ho v nemocnici u sester Boromejek navštívil, abych u jeho nemocničního lůžka sloužil mši svatou. I když většinu času měl zavřené oči, ve chvíli pozdravu pokoje je jasně otevřel a pozdravil se s námi, jako by se loučil. Poslední hodiny svého života prožil posílen svatým přijímáním. Jeho nástupce ve funkci, generální vikář Michael Slavík, měl možnost s dalšími blízkými doprovodit pana biskupa při jeho odchodu až k branám věčného života. Jeho celoživotní naděje se i tady naplnila.

Jeho kněžský i biskupský život se vyznačoval věrností ve službě, radostnou nadějí a pokorným nesením kříže jako oběti za církev. Věříme, že nyní před Boží tváří chválí Pána za to, že mu ve všech peripetiích života dával sílu, aby všechny obtíže překonal. Jistě se za nás, za naše kněze i za celou diecézi přimlouvá...“

Pozemský čas Mons. Jaroslava Škarvady se naplnil v pondělí 14. června 2010.