Od září až do listopadu jsme při pátečních setkáních probírali s panem vikářem Josefem Smolou otázky víry. V říjnu se „později narození“ navíc vydali na „přípravný“ víkend do Vrbatova Kostelce. Před sváteční nedělí 26. listopadu 2006 nás však ještě čekaly další související akce.
Po handrkování, při kterém jsme se stěží dohadovali na termínu setkání, se nám mladším nakonec podařilo ve čtvrtek večer sejít na mši svaté. Po ní jsme se vydali do klubovny, abychom se ještě stačili vzájemně povzbudit. V krásně naladěném večeru jsme zpívali duchovní písně, představovali své biřmovací patrony a poznávali (no někdy spíš nepoznávali) podle popisu svaté. Na chvíli mezi nás zavítal i pan vikář a kromě společné modlitby nám ještě řekl několik inspirujících slov o biřmování a dalších svátostech. Po duchovním pokrmu pro duši jsme se vrhli na stravu pro žaludek, kterou nám připravily naše hodné maminky. Děkujeme! Při pojídání koláčů, bábovek, závinů a chlebíčků jsme se ještě „dozeptali“ pana vikáře na nejasnosti, které nás trápily. Před koncem jsme si přečetli některé duchovní texty a modlitby, se svící v ruce poděkovali Pánu Bohu za prožitý den a svěřili Mu i naše budoucí okamžiky.
Program pokračoval i v pátek, kdy jsme dostávali další svátost – svátost smíření. Když jsme opět odprosili své chyby vůči Bohu i bližním, slavili jsme mši svatou a následně adoraci. Kdo si nestihl ke svaté zpovědi dojít, měl poslední příležistost ještě v sobotu po poutní mši svaté u svaté Kateřiny a odpoledne v kostele.
Na neděli jsme se budili do krásného dne. Spolu se svými kmotry, příbuznými a přáteli jsme se vydali k chrámu Nanebevzetí Panny Marie. V kostele, z nemalé části naplněném nám neznámými tvářemi, jsme usedli na rychle mizící volná místa a nachystali se na mši svatou. Úderem desáté hodiny vystoupili ze sakristie pan biskup Dominik Duka, pan vikář Josef Smola a druhý chrudimský kněz Pavel Hájek. Rozezvučily se varhany a krásné zpěvy chrámového sboru. Po přivítání jsme se zaposlouchali do čtení a evangelia. V promluvě hovořil pan biskup o ustanovení svátku Krista Krále, který právě na toto datum vyšel, o životě papeže Pia XVI., o křtu svatém i o darech Ducha Svatého. Po kázání se nám rozbušila srdce. Blížil se očekáváný okamžik. „Věříte v Boha, ...?“ ptal se pan biskup. Po vyznání víry přestavil pan vikář většinu biřmovanců (slepené stránky mu zabránily vyjmenovat všechny). Pan biskup se pomodlil, a my se začali řadit do zástupů. Jeden po druhém jsme se svými kmotry předstupovali před otce Dominika, který nám udělal křižmem na čelo znamení kříže se slovy: „Josefe (resp. Pavle, Jiří, Řehoři, Jene, Zdislavo, Terezie, Jano, Barboro, Marie, atd.), přijmi pečeť darů Ducha Svatého!“ V upomínku na vylití Ducha Svatého jsme dostali obrázek a vydali se zpět do lavic.
Následovala bohoslužba oběti a eucharistická hostina. Po mši svaté jsme setrvali na svých místech a mohli si s otcem biskupem pohovořit a zeptat se na libovolné otázky. S úderem dvanácté hodiny jsme se pomodlili a vyrazili do svých domovů na slavnostní oběd.
Na přímluvu všech našich biřmovacích patronů, provázej nás, prosíme, Duchu Svatý, na všech našich cestách a ve všech našich zkouškách, ať nikdy nesejdeme na špatnou stezku a dokážeme být prospěšní v šíření Božího království.