Každý katolický kostel se svatostánkem sám v sobě stále nese to nejvzácnější. Přesto záleží na tom, co do tohoto posvátného prostoru vnášíme my lidé. Je to naše víra a zbožnost, je to náš vztah k hodnotám, je to naše úcta k dědictví předků, je to naše péče a starostlivost o tento prostor a mnoho dalšího. A tak chci na tomto místě poděkovat Vám všem, kteří máte náš kostel Nanebevzetí Panny Marie rádi a různým způsobem přispíváte k tomu, aby stále zůstával místem setkání s živým Bohem.

P. Jiří



S koncem měsíce září skončila i průvodcovská služba v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Byly to krásné čtyři měsíce, plné ruchu turistických výprav, ale i ticha, jaké panuje jen v kostele. Jsem ráda, že jsme mohli přiblížit našim návštěvníkům krásu i historii tohoto místa. Zažili jsme mnohá zajímavá setkání s lidmi z daleka i z blízka, kteří nešetřili slovy chvály na zdejší kostel, a nejčastěji jsme slyšeli: „Vůbec jsme netušili, že je to uvnitř tak krásné“. Setkávali jsme se s mnoha farníky, kteří přicházeli k modlitbě. Často přijížděli chrudimští rodáci, kteří zde byli pokřtěni nebo zde měli svatbu, či jen vzpomínali, jak se sem chodili modlit před důležitou školní zkouškou. Velmi jsme uvítali vydání brožurky o našem kostele, která byla určena dětem a o kterou byl velký zájem i mezi dospělými. Zažili jsme krásné koncerty duchovní hudby i slavnou Salvátorskou pouť. Nejkrásnější byly ovšem dny, kdy se konala adorace Nejsvětější Svátosti a chrám byl plný pokorného ticha a modlitby.

Nejvíce návštěvníků přišlo v sobotu 10. září, v Den otevřených dveří chrudimských památek. Od června do konce září náš kostel navštívilo více jak 15 000 lidí.

A jaké je tedy ohlédnutí kostelního průvodce? Nejprve – a to především velké Bohu díky za ten čas, za všechny ty dny, i lidi, které jsme potkali v našem kostele. Moc děkuji otci Jiřímu za důvěru, se kterou nám svěřil průvodcovskou službu. Poděkování patří také RNDr. et. Mgr. T. Pavlíkovi za odbornou spolupráci, bez které bychom se neobešli. Dále pak Chrudimské besedě za realizaci. A konečně děkuji svým kolegům – paní Ivaně Svozilové a panu Jaroslavu Šedému. Byla jsem s nimi moc ráda a budu vzpomínat. A na závěr určitě nesmím zapomenout – máme skutečně nádherný chrám Páně, zkuste si toho někdy všimnout.