V posledním zářijovém týdnu jsme se vydali na pouť do Říma, Vatikánu a Assisi.

Poutníci všech generací se rozhodli podniknout pouť z různých důvodů. Někteří chtěli prohloubit svou víru skrze nové duchovní zážitky, lépe poznat naše farní společenství, někteří jeli prosit za sebe či své blízké nebo jeli poděkovat za dary, které už obdrželi. Některé lákalo obdivovat krásy prastarého města – pokladnice umění, vydat se po stopách světců a prvních křesťanů.

Vedle úmyslů vlastních jsme s sebou nesli v modlitbách i úmysly naší farnosti. Poutnické útrapy jsme vložili do modliteb a prožili tak sílu společenství. Pán nás v tento čas povolal právě na toto místo.



Putovali jsme do Říma a do Assisi
Těžko se mi hledá slov, kterými bych popsal 6 nádherných dní v Římě a k tomu jeden v Assisi. Prožili jsme spoustu zážitků, poznali jsme celou řadu zajímavých míst, potkali jsme spoustu lidí z různých koutů světa.

Nejsilnějším zážitkem však pro mě byla Boží přítomnost v našem farním společenství. Když jsme odjížděli do Říma, byli jsme lidmi, kteří se navzájem mnohdy ani příliš neznali, lidmi různých věkových skupin, profesí atd. Bůh se však postaral o to, že domů jsme se vraceli jako opravdové společenství, farní rodina, v jejímž středu je Ježíš.

Díky Bohu za to a také díky všem, kteří nás provázeli po celou dobu svými modlitbami.
Lukáš Šmídek

Pouť naší farnosti do Říma a Assisi byla hlubokým duchovním a kulturním zážitkem. Z mnoha krásných dojmů na mě především zapůsobila návštěva katakomb svatého Kalixta, kde jsme slavili mši svatou v blízkosti papežské hrobky s hroby několika papežů ze 3. století. V místě starokřesťanského pohřebiště jsem zvláště cítil hlubokou víru prvních křesťanů.
Petr Vrabec

Nejdůležitějším dnem farní pouti do Říma byla pro mě středa 28. 9. Měl jsem tu velkou čest a mohl jsem ministrovat v bazilice sv. Petra v kapli sv. Václava. Od začátku pouti jsem se na to těšil, ale na druhou stranu jsem věděl, že se to nemusí podařit. Díky otcům Jiřímu a Tomáši, kteří se přimluvili, se to povedlo a vzali nás mezi „domácí“ ministranty. Moc mě to nadchlo a posílilo. U oltáře byli tři kardinálové, 18 kněží a 4 ministranti. A my chrudimští mezi nimi…
Pavel Pudil