Můj Pane a můj Bože,
dej mi všechno,
co mi pomáhá na cestě k Tobě...“
(úryvek modlitby svatého Mikuláše z Flüe z modliteb za kurzy Alfa)

Mnoho křesťanů se modlí za kurzy Alfa při bohoslužbách nebo v soukromí. Hrstka z nás chrudimských (téměř v počtu apoštolů) zareagovala na výzvu k modlitební službě před vystavenou Nejsvětější Svátostí v kapli na faře vždy ve čtvrtek večer, kdy dole v sálech probíhá přednáška a následné diskuse k danému tématu.

Tři nejpevnější a nejvytrvalejší přicházejí pravidelně do krásně upravené a svícemi prozářené kaple už před 19. hodinou a odcházejí skoro po třech hodinách, kdy program kurzu končí. K této skupince se na hodinu, na dvě připojují další, dva, tři jeden týden, jiní následující týden. Být spolu je pro nás opravdu radost. Vzniká společenství, jehož členové se těší na pravidelné tiché setkání s Pánem, u kterého vyprošují dary Ducha Svatého, jak pro ty na cestě k Bohu a naplněnému životu, tak pro ty, kteří je vedou a pomáhají jim se orientovat nebo se o ně prakticky starají.

Čas před Nejsvětější Svátostí plyne ve společných základních modlitbách, ve speciálních modlitbách za kurzy Alfa, v tichém rozjímání nad odpovídajícím textem evangelia a z něj plynoucími otázkami, ve flétnou nebo mandolínou doprovázeném společném zpěvu tradičních písní z kancionálu nebo moderních písní stažených z internetu. V akordu souzní modlitba růžence, Korunka k Božímu milosrdenství, starozákonní žalm, litanie... V nečekaných obratech někdy kostrbatě, jindy plynule a přesně padají ze rtů přímluvy, prosby a díky. Každý čtvrtek je fara plná lidí, jejich otázek a hledání odpovědí. Malá skupina ve farní kapli stojí (spíš sedí nebo pokleká) mimo a přeci v úplném středu dění. Bohu díky.