Popeleční středou začíná postní doba a končí ve čtvrtek Svatého týdne, před večerní mší svatou na Památku večeře Páně. „Postní doba se zaměřuje na přípravu slavení Velikonoc. Liturgie doby postní totiž připravuje na slavení velikonočního tajemství jak katechumeny, tak věřící; katechumeni jsou postupně uváděni do křesťanského života, věřící si znovu připomínají křest a konají pokání.“ (SC 109)
Na první postní neděli jsou vybraní katechumeni zapsáni mezi čekatele křtu, kteří budou při příštím udílení svátosti pokřtěni. Vstupují tak do třetí fáze své přípravy na křest. V ní jsou očišťováni (zvláště ve skrutiniích na třetí, čtvrtou a pátou neděli postní) a zasvěcováni (přijímají poklady církve – Vyznání víry a Modlitbu Páně – po prvním a třetím skrutiniu). Bezprostřední příprava pokračuje na Bílou sobotu dalšími obřady – volba jména, obřad Efeta. Vrcholem je pak samé udílení tří svátostí – křtu, biřmování a eucharistie (iniciace) o velikonoční vigilii. Nově pokřtění s Kristem umírají a vstávají k novému životu.
Všichni pokřtění mají podporovat katechumeny v této důležité chvíli svým osobním příkladem obrácení, poctivou přípravou na obnovu svých vlastních křestních slibů a účastí na jednotlivých obřadech.
Mezi dny postu se nepočítají neděle, protože ty jsou každotýdenním svátečním dnem oslavy velikonočních tajemství.
Po dobu postní se používá liturgická barva fialová, oltáře nejsou zdobeny květinami, varhany se používají spíš jen k doprovodu zpěvu, vynechává se Sláva na výsostech Bohu, neslaví se závazné památky svatých. Na závěr mší svatých se používají starobylé modlitby nad lidem z 5. století, dříve nahrazující samotné požehnání.
Po postní době následuje vrchol celého roku – Velikonoční triduum, třídení, v němž slavíme Kristovo umučení, pohřbení a zmrtvýchvstání.