Jděte a naučte se, co znamená:
MILOSRDENSTVÍ
chci a ne oběť.
(Mt 9,13)


Slovo „milosrdenství“ – misericordia – se skládá ze dvou slov: bídy (miseria) a srdce (cor). Srdce označuje schopnost milovat; milosrdenství je láska objímající lidskou bídu. Láska, která „vnímá“ naši nouzi jako svoji, s cílem osvobodit nás od ní. „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho“ (1 Jan 4,9-10). „Slovo se stalo tělem“ s úmyslem sdílet všechny naše křehkosti. S úmyslem zakoušet naše lidství, až do té míry, že na sebe křížem bere veškerou bolest lidské existence. Taková je hloubka Jeho soucitu a Jeho milosrdenství: splynutí za účelem doprovázet raněné lidství a pečovat o ně. Žádný hřích nemůže smazat Jeho milosrdnou blízkost, ani Mu zabránit, aby udělil milost obrácení, jestliže Jej prosíme. Hřích dokonce umožňuje, aby ještě mocněji zazářila láska Boha Otce, jenž obětoval svého Syna, aby vykoupil otroka. Toto Boží milosrdenství nás dosahuje darem Ducha svatého, který ve křtu umožňuje, tvoří a sytí nový život svých učedníků. Jakkoli mohou být hříchy světa veliké a těžké, Duch, který obnovuje tvář země, umožňuje zázrak lidštějšího života, naplněného radostí a nadějí. S radostí volejme také: „Pán je můj Bůh a Spasitel!“
(z homilie papeže Františka, zdroj: www.radiovaticana.cz.)


Ježíšovo milosrdenství není pouhý sentiment; je to síla, která dává život a křísí člověka! Říká nám to také evangelijní epizoda s vdovou z Naimu (Lk 7,11-17). Ježíš spolu se svými učedníky přichází do Naimu, galilejské vesnice, právě ve chvíli konání pohřbu. Ke hřbitovu je nesen chlapec, jediný syn jisté vdovy. Ježíšův pohled hned spočívá na plačící matce. Evangelista Lukáš říká: „Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto.“ Tímto „soucitem“ je Boží láska k člověku; je to milosrdenství, tedy postoj Boha ve styku s lidskou ubohostí, naší nemohoucností, naším utrpením, naší úzkostí. Biblický termín „soucit“ odkazuje k mateřským útrobám: matka totiž zakouší zcela zvláštní reakci ve vztahu k bolesti svých dětí. Takto nás miluje Bůh, říká Písmo.
A co je plodem této lásky, tohoto milosrdenství? Život! Ježíš řekl vdově z Naimu: „Neplač!“, pak oslovil mrtvého chlapce a vzkřísil jej jakoby ze sna (Lk 7,13-15). Představme si tu krásu: Boží milosrdenství dává člověku život, křísí jej ze smrti.
Pán i na nás ustavičně hledí s milosrdenstvím;
nezapomínejme na to.
Stále nás milosrdně očekává.
Nemějme strach se k Němu přiblížit!
Má milosrdné srdce.
Ukážeme-li mu svoje vnitřní rány, svoje hříchy,
On nám vždycky odpustí.
Je čirým milosrdenstvím.
Jděme za Ježíšem!
Se svolením zpracováno podle promluvy papeže Františka,
zveřejněné na www.radiovaticana.cz.


Půst, který se líbí Pánu
Posti se od posuzování druhých: Objev Krista, který v nich žije.
Posti se od slov, která zraňují: Naplň se větami, které uzdravují.
Posti se od nespokojenosti: Naplň se vděčností.
Posti se od rozzlobení: Naplň se trpělivostí.
Posti se od pesimismu: Naplň se křesťanskou nadějí.
Posti se od zbytečných starostí: Naplň se důvěrou v Boha.
Posti se od brblání: Naplň se údivem pro život.
Posti se z hořkosti: Naplň se odpuštěním.
Posti se z důležitosti sebe samého: Naplň se soucitem pro druhé.
Posti se z dychtivosti pro věci: Věnuj se rozšíření Království.
Posti se ze ztráty odvahy: Naplň se nadšením pro víru.
Posti se od všeho, co tě odvádí od Ježíše: Naplň se vším, co tě k Němu přibližuje.

Duch svatý přivedl Ježíše na poušť, kde se postil 40 dní a 40 nocí. Prosme Pannu Marii, aby nám pomáhala postit se tak, jak On chce.


Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.
(Oz 2,21-22)


Zoufal bych, kdybych neznal tvé milosrdenství, Pane. Vždyť ty nechceš hříšníkovu smrt, ale aby se obrátil a žil. Hříšnou ženu jsem viděl rozradostněnou a na otázku po příčině praví: „Jdi k lékaři a budeš uzdraven.“ Celníka jsem potkal a ptám se ho, a on odpovídá: „Důvěřuj.“ Tutéž odpověď mi dává kající lotr. Kananejská žena mne povzbuzuje: „Neustávej prosit a vytrvej.“ Podobenství o ztracené ovci mne, klesajícího pod břemenem hříchů, vzpružilo, abych doufal ve tvé milosrdenství, Pane, který jsi nepřišel volat spravedlivé, nýbrž hříšníky k pokání.
(sv. Efrém: Hlasy Otců)


Máme tedy cítit se sebou. Nemáme tvrdě řádit proti nepřátelům v sobě, nýbrž máme s nimi cítit. Jsme-li zklamáni svými chybami a slabostmi, máme mít soucit se sebou samými. Tento soucit vůči sobě samým, kteří se zmítáme mezi dobrem a zlem a kteří vždycky zase pochybíme, nás připodobňuje Bohu. Srdci Božímu nás nepřibližuje naše bezúhonnost, nýbrž naše soucítění se sebou, s našimi slabostmi a s lidmi kolem sebe. V srdečném smilování pociťujeme něco z bytosti milujícího a milosrdného Boha.
Se svolením zpracováno podle knihy:
Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.