Znám tvou bídu, tvé boje, trápení tvé duše, slabosti tvého těla. Vím o tvé zbabělosti, o tvých vinách, a přesto ti říkám: „Dej mi své srdce, miluj mne takový, jaký jsi.“


Jestli čekáš, až budeš jako anděl, abys mi mohl dát svou lásku, nikdy mne nebudeš milovat. I když jsi zbabělý při plnění svých povinností a při cvičení se v ctnostech, i když znovu a znovu upadáš do hříchů, kterých by ses už nechtěl dopustit, nedovoluji ti, abys mne nemiloval! Miluj mne takový, jaký jsi!


V každém okamžiku, ať se nacházíš v jakékoliv situaci, ve chvílích horlivosti nebo vnitřní prázdnoty, ve věrnosti nebo nevěrnosti, miluj mne takový, jaký jsi! Chci lásku tvého chudičkého srdce; protože pokud čekáš, až budeš dokonalý, nikdy mne nebudeš milovat.


Nemohl bych snad z každého zrníčka písku udělat serafa, který by zářil čistotou, šlechetností a láskou? Nejsem snad všemohoucí? A když se mi zalíbilo opustit všechny nádherné bytosti v nebi, abych dal přednost úzkoprsé lásce tvého srdce, nejsem snad pánem své lásky?


Mé dítě, dovol mi, abych tě miloval; chci tvé srdce. Jistě tě časem proměním, ale dnes tě miluji takového, jaký jsi, a přeji si, abys i ty mne miloval takový, jaký jsi. Chci se dívat, jak tvá láska stoupá z propastí tvé ubohosti.


Miluji v tobě i tvé slabosti, miluji lásku chudých a malomyslných. Chci, aby od ubohých ustavičně zaznívalo voláni: „Ježíši, miluji Tě!“


Chci jen a jen píseň tvého srdce; nepotřebuji tvou chytrost a tvůj talent. Potřebuji jen jedno: vidět, jak pracuješ s láskou!


Nejsou to ctnosti, co si od tebe přeji. Kdybych ti je měl dát, jsi tak slabý, že by živily jen tvou sebelásku. Ale neobávej se. Mohl jsem tě povolat k velkým věcem, ale ne, budeš neužitečný služebník a já ti vezmu i to málo, co máš, protože jsem tě stvořil jen pro lásku.

Dnes stojím u dveří tvého srdce jako žebrák. Já Král králů. Klepu a čekám! – Pospěš si a otevři mi! Nevymlouvej se na svoji bídu. Kdybys úplně poznal svou ubohost, zemřel bys od bolesti.


Co by mohlo zranit mé Srdce, je to, že bys o mně pochyboval a odmítl mi důvěřovat. Chci, abys i tu nejnevýznamnější činnost dělal jen z lásky ke mně. Spoléhám na tebe, že mi daruješ radost.


Nestarej se, že nemáš žádné, ctnosti – dám ti své. Budeš-li mít trpět, dám ti k tomu silu. Když mi dáš svou lásku, dám ti tolik, že se naučíš milovat tak, jak se ti o tom ani nesnilo. Mysli jen na to, abys mě miloval takový, jaký jsi!


Dal jsem ti svou Matku. Dovol, ať všechno, úplně všechno prochází jejím čistým Srdcem.


Ať se stane cokoliv, nečekej, až se staneš svatý, abys mi mohl dát svou lásku. Nikdy bys mne nemiloval. – A nyní: Jdi!