Bylo to letos v létě. Šla jsem se svými pejsky na procházku, svítilo sluníčko a ptáčci zpívali, tak jsem si tu pohodu vychutnávala. Vtom se na cestě něco zatřpytilo, tak to jdu prozkoumat. A ejhle – je to náušnice! Je špinavá a zdeformovaná, jak ji asi přejelo auto, ale tváří se jako zlatá. No, vezmu ji domů, vyčistím a podívám se, jestli má punc. Pak mě ale napadlo, že teď někomu chybí, asi bych ji měla vrátit. Ale nikdo tu není a evidentně tu už leží dlouho. A zanést ji na policii? Kdo bude pátrat po tom, která dívka ztratila náušnici? To není dobrý nápad.
A vtom slyším tichý Boží hlas, jak mi říká – „I ty jsi byla kdysi takovou ztracenou náušnicí, zablácená a celá pochroumaná, jak tě zničilo násilí druhých lidí, kterému ses nemohla sama ubránit. Pak jsem tě zvedl, očistil, uzdravil a vyvýšil. Teď jsi zlatou náušnicí (posloucháš, co říkám) a máš punc – pečeť Božího dítěte.
Ale ještě něco ti řeknu – tento kousek zlata je dar ode mne. Můžeš si ho klidně nechat jako zálohu na horší časy. Můžeš se na mě spolehnout, že v čas nouze se o tebe postarám. Třeba i takovým podivným způsobem. Teď jsi ve finanční tísni a řešíš problém, že nemůžeš platit desátky. Ale zkus to se mnou, vždyť stále platí má věrnost. Je přeci psáno v proroku Malachiášovi (Mal. 3/10,11): Sneste všechny desátky do obilnice, aby byla potrava v mém domě, a pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-li vám průduchů nebeských a nevyleju-li na vás požehnání, že neodoláte. A přimluvím pro vás tomu, co sžírá, a nebude vám kaziti úrodu.“
Ó, Pane, ale já mám teď tak akorát peníze na jídlo do výplaty. To bych musela tu náušnici hned prodat. Ale dobře, budu riskovat, věřím, že se postaráš.
Když jsem se vrátila domů, vyčistila jsem náušnici – byla opravdu zlatá, puncovaná. Druhý den jsem vzala peníze a zaplatila „celé desátky“ ne z čistého, ale z hrubého příjmu. Když jsem přišla domů, chtěla jsem vzít náušnici a odnést ke zlatníkovi. Jenomže mi Pán ukázal jinou věc, kterou nepotřebuji a můžu ji prodat ve starožitnictví. A hned ten den jsem měla peníze na jídlo. Pak přinesl můj syn (který teď bydlí u mě) výplatu a hlásil, že dostal odměnu „za dobrou práci“. Ten den jsme měli k obědu dokonce řízky! S penězi jsem vyšla, dokonce zbylo (sedm plných košů drobtů chleba). Náušnici jsem uložila do krabičky jako rezervu.
Další měsíc jsem odnesla do Božího domu úplné desátky už bez obav a se zvědavostí, jak můj Otec otevře průduchy svého požehnání. A nestačila jsem se divit! Za ty 4 měsíce, co jsem se rozhodla „kráčet s Ježíšem po vodě“ se stalo několik úžasných projevů Božího požehnání, že jsem odložila veškerý strach. Tak zaprvé – synovi v práci přidali na platu a on mi začal přispívat na nájem. Zadruhé – několikrát synova parta dokončila práci před termínem a všichni dostali prémie a taky pochvalu od šéfa.
Dále – Při návštěvě svých příbuzných jsem s nimi mluvila o tom, že se mi do spíže nastěhovali moli a nemůžu se jich zbavit. Stále nalézám v potravinách jejich larvy a vajíčka – je to hnus! Mám totiž jen provizorně udělaný regál z papírových krabic. Bylo to zadarmo a rychle a dobře mi to sloužilo už dvacet let. Jen ty krabice občas vyměním, když jsou „unavené“. Ale teď se moli asi rozhodli, že se v nich zabydlí natrvalo. Už bych potřebovala pořádný regál z dřevěných omyvatelných polic. Ale kde se tady v našem městě dají koupit prkna? – Náš soused zrovna ruší svůj starý obývák a má nějaký nábytek naložený v autě na odvoz do sběrného dvora. Tak se jdeme podívat a ejhle – bílá prkna, na regál úplně perfektní! Ještě jsme se se sousedem domluvili a on byl rád. Získali jsme prima materiál, který mi příbuzný odvezl domů, a pak se se synem pustili do práce.
A teď mám nový překrásný regál na potraviny, ale i regál na hračky a knihy pro vnučky, regál na boty, polici na uskladnění nafukovacích lodí, lehátek, stanu a ostatního cestovatelského vybavení. Dokonce se tam našel sice starý, ale dobrý stůl na počítač, tiskárnu atd. Taky dvě dlouhé desky pod „sešlé“ polštáře rozkládacích gaučů z r.1980 (pořád nemohu našetřit na nové, vždy je něco nutnějšího).
Moli zmizeli! Také pod postelemi a v koutech je uklizeno, žádné papírové krabice!
A já mám další skvělou zkušenost s Boží věrností a péčí. Sama bych tohle nikdy nedokázala. A taky děkuji Bohu za šikovného syna a podnikavého příbuzného! A ještě k tomu vím, že jistě Bůh dobře využije i ty mé „úplné desátky“. Matouš 15/32-38, Malachiáš 3/10,11
Ester Z.