Potřebujeme dary Ducha do všedních dnů

František Lukeš, kanovník, farář a spisovatel kdysi napsal humorně laděnou knížku „Zlý farář přejel hodného psa“. Oni kněží totiž hodně a často jezdí a přitom se stávají kolizní situace. Zažil jsem v tomto týdnu podobnou příhodu. Jel jsem v pondělí 21. 5. na kole ze Svídnice směrem na hlavní silnici od Nasavrk. V protisměru jelo malé osobní auto a těsně před ním běžela na druhou stranu kočka a za ní letěl pes, velký bernský salašnický. Kočka to stihla, ale pes byl sražen autem. Kňučel a ještě poodešel, přešel na druhou stranu, ulehl do příkopu a už nevstal. Pán toho psa pak přijel se stavebním kolečkem naložil jej a uklidil, smutně, pragmaticky, je po něm. A já jsem byl toho svědkem. Řidičce jsem dal na sebe kontakt a večer jsem od ní dostal zprávu, že je jí líto toho pejska, ještě mohl běhat a být pro radost, kdyby, kdyby...

Můžeme se utěšovat, že nešlo o lidský život, ale co kdyby. Nehoda se může stát hned a takové události nás mohou upomenout, jak jde stále o život, jak je potřebná modlitba, jak je důležité se svěřovat do Boží ochrany, vzývat Pannu Marii. Stalo se to zrovna v týdnu před sesláním Ducha svatého. Je tedy jasně vidět, jak také potřebujeme dary Ducha do našich všedních dnů.

V Lukášově evangeliu čteme jak se Ježíš po křtu vrátil od Jordánu naplněn Duchem svatým, Duch ho vodil pouští a jak v jeho síle odolal všem pokušením, dokonce ďábel vyčerpal všechna pokušení, a od Ježíše až do příhodného okamžiku odstoupil. S pokorou se skláníme před Kristem, který sám vše koná ve spojení s Duchem a podřizuje se mu. A vychází z toho pak posílen a připraven k další službě a nám získává dar. Sv. Hilarius z Poitiers říká, že Otcův dar je v Kristu a je k dispozici všem. Tento dar bude s námi až do skonání věků jako útěcha, záruka milosti, světlo mysli, sláva duše.

Přejme si všichni opravdovou otevřenost k přijetí darů Ducha.

Žehná P. Tomáš