P. Jaroslav Axler: (Před obětním stole jsou již nachystány čtyři látky se symboly čtyř druhů země z podobenství, jak uslyšíme dále.) „Určitě jste dobře poslouchaly podobenství, které známe jako o rozsévači. Možná si vy dříve narození pamatujete, jak se zasévalo, kdy se chodilo a házelo zrní. Příběh z doby Pána Ježíše vypráví o člověku, který rozhazuje zrní. Slyšely jste, co to zrní představuje?“

Děti: „Boží Slovo.“

P. Jaroslav Axler: „To, co k nám mluví Ježíš. Slyšeli jsme o čtyřech druzích půdy. Vezme me si tu první.“ (Zdvihá první obrázek.) „Zrno, které padlo na okraj cesty a sezobali ho ptáci.“ (Bere několik zrníček a hází je mezi půdu symbolizující cestu.) „Co to představuje?“

Děti: „To jsou ti, kdo Boží Slovo slyší, ale nepřijímají je.“

P. Jaroslav Axler: „Taky by se to tak dalo říct. Ptáci, kteří sezobali zrní, představují ďábla, který nás o Boží Slovo obere. Tahle země představuje jednoduchou věc: že totiž někdy slyšíme, co nám Bůh říká, ale jakoby nás chtěl ďábel odvést od toho, abychom Boha poslouchali. Takže to není úrodná půda.“ (Pokládá první obrázek a bere si druhý.) „Co tam máme dál? Půdu, která byla sklanatá.“ (Názorně přemisťuje několik zrníček na hromádku kamení.) „Opět nebude úrodná. Proč?“

Děti: „Protože zrno nezapustilo kořeny.“

P. Jaroslav Axler: „To je půda, kdy nám Pán Ježíš něco říká, my to slyšíme a chceme podle toho jednat, ale najednou přijde něco těžkého. Třeba se nám někdo posmívá, protože věříme, někdy se za víru můžeme stydět, nebo může být těžké někomu odpustit a pořád to oddalujeme, protože nemáme kořeny.“ (Vyměňuje si obrázky.) „Třetí je trní.“ (Zrníčka se snáší před větvičky trní.) „Boží Slovo sice opět do srdce člověka zapadne, ale co se stane?“

Děti: „Udusilo se.“

P. Jaroslav Axler: „Udusilo je trní. A proč? Protože roste také. Snažíme se dělat věci podle vzoru Pána Ježíše, ale něco nás udusí. Pán Ježíš dává příklad, když moc lpíme na věcech. Nedokážeme se rozdělit nebo si představit, že nějakou věc dáme jako dar.“ (Naposledy si bere do ruky obrázek.) „No a pak tam máme poslední. To je ta půda, do které když zasadíme své srdce, vzklíčí. Jsou to dobré skutky, které děláme doma, ve škole, při práci, v povolání. Tím vydáme mnoho úrody. Když se budeme řídit Božím Slovem, tak v nás dobré vzklíčí. Takže chci popřát vám a také sobě, aby vždycky Boží Slovo padlo v našem srdci do dobré půdy, kterou tady máme. Abyste si to připomněly, tak se pojďte každý zasadit.“ (Děti se zdvihají z lavic a symbolicky zasazují svá zrnka do úrodné půdy. – Veronika se několikrát vrací k panu farářovi pro zrníčka a hází je do správné půdy.) „Veronika zasadila za celou rodinu.“ (Smích.)



(kázání P. Jaroslava Axlera, 90. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 29. října 2007)



Přímluvy: (Novotní)
Nyní společně prosme našeho Pána.

Pane, prosíme za papeže, biskupy, kněze a jáhny, abys nás skrze ně přivedl k Sobě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme za vlády světa, aby usilovaly o mír dobro lidí. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme za ty, kteří ztratili někoho blízkého, aby nezoufali, ale našli v Tobě oporu. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za manžele, aby spolu a s Tvou pomocí došli ke svatosti. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme za učitele, vychovatele a všechny, kdo pracují s dětmi a mládeží, aby jim předávali správné hodnoty. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě také ze nás, abychom dokázali v zaměstnání, ve škole i doma svědomitě plnit své povinnosti a rozdávat radost a lásku. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za nás, abychom se smrti nebáli a dobře se na ni připravili. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za duše v očistci, aby se s Tebou mohly radovat v nebi. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Pane, dej, ať v nás Tvé Slovo klíčí a přinese stonásobný užitek, neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.