Představovat obšírněji život svatého Josefa by zde snad bylo zbytečné. Žil na přelomu letopočtu. Zasnoubil se s Pannou Marií, ale ještě než spolu začali žít, poznal, že je Marie v požehnaném stavu. Nechtěl ji vystavit hanbě, že čeká miminko, aniž by byli spolu oddáni, a chtěl od ní tajně odejít. V noci se mu zjevil anděl, který mu oznámil, že jeho družka čeká Božího Syna. Svatý Josef na andělův příkaz zůstal u Marie a stal se nejen pěstounem, ale opravdovým pozemským otcem Ježíše. V Bibli čteme další příběhy z Ježíšova dětství, kdy ho Josef v reakci na andělův hlas chrání před Herodovým vražděním. Čteme i o starostlivosti rodičů, když se jim jejich syn ztrácí ve dvanácti letech v Jeruzalémě.

Z Josefových vlastností mě nejvíce oslovuje pokora. Vlastnost, které dnes tolik chybí. Josef trpělivě snáší všechny překážky života, i když má původně zajisté jiné plány. Pokorně stojí za Pannou Marií a Ježíšem. Není tolik vidět, ale přesto plní důležité kroky a oba ochraňuje. Nevyvyšuje se, s láskou hledí na své blízké.

Svatý Josef je patronem rodin, vždyť byl hlavou Svaté rodiny. Je tedy vzorem pro naše domovy a naše vztahy. K tomu patří i odpovědnost a rozhodnost. Nebojí se podniknout těžké kroky, přijmout „cizí dítě“, rychle se odebrat pryč z Betléma. Naslouchá Božímu hlasu a odpovídá na něj stejně jako Panna Maria. Slůvkem: „Ano!“

Kéž také my jsme trpěliví, poctiví, pokorní, láskyplní, sebedarující, rozhodní, odpovědní, starostliví a naslouchající jako svatý Josef.



O otci Svaté rodiny se dočtete třeba zde.