P. Jaroslav Axler: Naplň sklenici života (kázání)

P. Jaroslav Axler: „V evangeliu se vyskytlo jedno takové zvláštní slovo, které většinou nepoužíváme. Vzpomenete si jaké?“

Děti: „Hřivny.“

P. Jaroslav Axler: „Ano, bylo to slovo »hřivna«. A víte snad někdo, co to taková hřivna byla?“

Děti: „Měna.“

P. Jaroslav Axler: „Dobře. Kolik to tak mohlo být? Hodně, nebo málo?... Představte si, že v té době měla jedna hřivna přes kilo stříbra. Pán Ježíš vypráví příběh, že pán odjíždí a dává každému služebníkovi hřivny, jednomu jednu, druhému pět a třetímu deset. Já vás poprosím, přineste z kanceláře všechny skleničky, které tam najdete.“ (Děti se zvedají a vybíhají z kaple k farní kanceláři. Po chvilce se vrací se nejrůznějšími skleničkami částečně naplněnými různě barevnou tekutinou. Přinášejí i velký džbán.) „Tak nám je tady vystavte, položte na oltář. Jako v podobenství je každý z nás podobný skleničce nebo džbánu. Každý z nás je jiný, stejně jako vy jste nenašly ani stejnou skleničku. Nebo jsou některé stejné?“ (Vybírá si dvě namátkou.) „Tyto by se zdály, že jsou podobné, protože mají stejný okraj, ale každá je jinak velká a každá má uvnitř jinou barvu... S námi je to podobné. Pán Bůh nás každého stvořil jinak. Nikdo není stejný, každý umi něco jiného. Někdo je třeba šikovný, někdo se dobře učí, někdo umí dobře naslouchat nebo někomu pomoct, zorganizovat, někdo je dobrý ve sportu, někdo umí krásně zpívat, někdo třeba umí krásně hrát na hudební nástroje... (Obrací se ke Hlubokému koření. :-) ) „Každý umíme něco jiného. A Pán Bůh nám to dal, abychom to rozvíjeli pro druhé. To znamená, kdo umí pěkně hrát na hudební nástroj, tak musí hodně trénovat, a potom zahraje druhým, aby to bylo lahodné pro jejich ucho. Někdo třeba umí naslouchat, vyslechne, co mu říká druhý. Když je někdo pohodový, nenechá si to pro sebe. Každý z nás může takto sloužit druhým a Pán Bůh nám k tomu pomáhá.

Vidíte, ty skleničky nejsou úplně plné. Pán Bůh nás v životě vede, abychom je naplnili. Z dnešního podobenství si budeme pamatovat, že Pán Bůh nám dal život, život každého z nás je úplně jiný a na konci života to bude podobné, jako když se pán vrátil. Pán Ježíš říká, aby náš život byl naplněný dobrem. Abychom nezůstali někde v půlce. Abychom to, co nám dal, úplně nevylili. A potom je jedno, jestli někdo z nás umí jenom něco, někdo víc a někdo míň.“ (Bere do ruky malou skleničku.) „Důležité je, jestli dokážeme náš život naplnit. Aby nám nakonec Pán Ježíš mohl říci, že jsme dobří služebníci.“



(kázání P. Jaroslava Axlera, 93. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 17. prosince 2007)



Přímluvy: (P. Jaroslav Axler)
Pane Ježíši, prosíme Tě za Tvou církev, aby světu nabízela dary, které jsi jí svěřil. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za ty, kdo vládnou, za ty, kdo mají odpovědnost za druhé, aby jejich vláda lidu byla službou. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, abychom svůj život vždy naplnili dobrými skutky a nikdy se nenechali od nich odradit. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za zde přítomné, abychom Tvými dary dělali radost. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, i zvlášť za dar života, který jsi nám dal. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, ať se dokážeme přijímat takoví, jací jsme. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Pane Ježíši, věříme, že nás slyšíš a podle Své vůle vyslyšíš, neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.