P. Josef Smola: „Shromáždění bratři a sestry, prožíváme svatou noc, ve které se všechno rozžíhá. Očekávání, naplnění Božího zaslíbení, které se stalo ne na počátku, když Bůh stvořil svět a svěřil Své stvoření lidem. Jak jsme slyšeli a i v modlitbě vyjádřili, přestože na počátku člověk Boha opustil, Bůh neopustil nás. Zaslíbení: »Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a potomstvem jejím« se tuto noc naplňuje. Ale nejenom tuto noc, ono se naplnilo, už když Ježíš rozepjal Své ruce a odevzdal se jako oběť smíření, oběť opětného přivedení nás všech k Otci. Slyšeli jsme veškeré bohatství Božího slova, které je zároveň nesmírným Božím darem života nám lidem. Nejenom, že zaznívá Slovo, ale předává se nám sám Život. Ten, který byl na počátku stvořený, nám daroval život skrze smrt. Od počátku žijeme z dobroty a darů Božích. Jak řekl: »Ne kvůli někomu jinému, ale kvůli Sobě, kvůli Svému jménu se vás ujmu.« Plnost života, plnost nekonečnosti lásky se chce rozdávat a volá všechny, aby tuto lásku přijali. On nás volá a vyzývá. Nedonucuje, ale volá. Proto přijímejme tento Jeho dar, který ve vrcholu spatřujeme nejprve v Kristu a ve vyzvání: »Nebojte se v pozemské nejistotě a temnotě. Není tady, byl vzkříšen, jak řekl.« Kristus není ten, kdo by byl ze světa vydán, aby nás přestal posilovat a naplňovat, ale proto byl vzkříšen, aby byl s námi. My Ho nyní vzýváme skrze víru. Ale není to jen lidské pomyšlení, jakási lidská pýcha. Víra je skutečné spočinutí v Kristu. Podle Janových slov: »Už teď jsme se stali Božími dětmi, ale ještě to na sobě nevidíme. Ale přijde čas, kdy sami sebe uvidíme tak, jak už nyní jsme.«

Tato večerní bohoslužba – na některých místech, dokonce v samotném nynějším centru začne až asi za hodinu – se koná právě jako okamžik připomenutí, že jsme byli připojeni ke Kristu ponořením do křestní vody. To znamená jakoby s Kristem pohřbeni. Proto se koná ať už výslovně křestní bohoslužba, nebo připomenutí našeho křtu nebo budoucího křtu těch, kteří budou pokřtěni v jinou chvíli, neboť noc jako obraz připomíná tmu. Ale o Kristově vzkříšení, které nastává na konci temnoty při rozbřesku dne, jeden ze svatých otců církve řekl, že přichází den, po kterém už žádná další noc nenastane. Ten den je den trvalý. Po této noci, která skončí, nastane jenom světlo.

Připomeňme si všechny tyto skutečnosti právě úkonem posvěcení vody ze které budou novým životem obdarováni ti, kteří uslyší nabídku Božího pozvání, aby se znovu vrátili do domu svého Stvořitele, Otce, milujícího Pána. Naž zazní slova žehnací modlitby, chceme si uvědomit společenství církve. Nejenom té chybující, ale už té oslavené, byť svěřujeme zatím těm, kteří už nás v patření na Boží tvář předešli, kteří už nyní mohou sami vidět sebe tak, jak skutečně jsou. Vzývejme v modlitbě ty, kteří jsou Bohu bezprostřeně blízko, naše bratry, které nazýváme svatými.“ (Následovaly litanie ke všem svatým a svěcení křestní vody.)



(kázání P. Josefa Smoly, vigilie na Bílou sobotu, Chrudim, sobota 22. března 2008)