První zastavení – Pán Ježíš je odsouzen na smrt

Na nátlak lidí odsuzuje Pilát Ježíše. Posílá na smrt Mesiáše. Může se nám to zdát jako dávno uplynulý příběh. Je snadné říct, že na místě Pilátově bychom Spasitele na kříž neposlali. Je to ale opravdu tak? Za co ve skutečnosti trpěl Ježíš? Vždyť se ničím neprovinil!

Pane, omlouvám se Ti za všechno nepravosti, kterých se dopouštím. Vím, že jsi přišel na svět, abys mě i ostatní zachránil. Kvůli našim hříchům jsi sestoupil na Zem a prošel cestu kříže. Kdybych byl lepší a nekonal žádné zlé skutky, nemusel bys jít na smrt. Je to má vina! Prosím, Pane, odpusť mi. Chci se vyvarovat všech nepravostí, ale nejde mi to. A Ty mě přesto máš rád a trpíš za mě. Děkuji Ti, Pane.



Druhé zastavení – Pán Ježíš bere na Sebe kříž

Na Ježíšova ramena vkládají dřevěný kříž. Nejvyšší Král si na své poslední pozemské cestě musí donést mučící nástroj až na vrchol Golgoty. Tam, kde Ho čeká smrt.

Pane, vydáváš se na cestu kříže, abys nás vykoupil. Neřekl jsi, že se Ti nechce, že radši zůstaneš doma v pohodlí. Tak to dělám já, když po mě něco žádáš. Hledám výmluvy a odmítám vidět kříž. Tvá láska je nezměrná, když unese všechna lidská trápení. Já nejsem schopen překonat ani své malé bolesti. Schovávám se před nimi. Když mám pro druhého něco vytrpět, zavírám oči a bořím hlavu do písku. Ty však mlčky jdeš. Za to Ti, Pane, děkuji.



Třetí zastavení – Pán Ježíš padá pod křížem poprvé

Bolestná cesta je nesmírně náročná. Znavený a zkrvavený Pán Ježíš poprvé klesá pod tíhou kříže. Pak ale vstává a pokračuje dál.

Pane, našich zlých skutků je tolik, že pod nimi padáš. Nevzdáváš se, ale jdeš dál. Putuješ k cíli, k našemu spasení. To já nezvládám. Neúspěch mě odrazuje od dalších činů. Hledám jeho příčiny, zlobím se a mračím na okolní svět. Ty nenadáváš, ani neříkáš, že už nemůžeš. Vstáváš a doufáš, že se polepším a odlehčím Tvým ramenům. Chci se o to snažit. Snad se polepším. Díky, Pane, že se nezastavuješ.



Čtvrté zastavení – Pán Ježíš potkává Svoji Matku

V zástupu přihlížejících nalézá Pán Ježíš Svoji maminku, Pannu Marii. Každá žena pláče, když vidí trpět své dítě. Maria ale ví, že její Syn podstupuje muka, aby nás ochránil od věčné smrti.

Pane, ani Svoji Maminku jsi neušetřil pohledu na Své zohyzděné tělo. V posledních chvílích před smrtí byla s Tebou. Prožívala velké bolesti, ale věděla, že to všechno konáš pro nás. Pomáhej mi, abych dokázal při svých blízcích stát v nejtěžších okamžicích, ne jenom v radostné době. Kéž bych jim uměl, ale hlavně chtěl pomoct. Čas od času se i v mém životě objeví složitější situace. Chci v nich nacházet smysl a lépe je tak snášet. Prosím Tě, Pane, o pomoc. Děkuji za všechny blízké lidi.



Páté zastavení – Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž

Sil ubývá a cesta je stále ještě dlouhá. Z práce se vrací udřený Šimon, vojáci ho nutí nabídnout pomoc odsouzenému Ježíši. Šimonovi se nechce, ale nakonec poslechne.

Pane, cesta je dlouhá a Ty už ztrácíš síly. Ještě štěstí, že potkáváte Šimona z Kyrény. Přijímáš jeho pomoc. Stejně potřebné jako dávání je i dostávání. Někdy je těžké přijmout dar od druhého. Podobné je to i s radami. Přátelé mi chtějí pomoct, já však mezi nás stavím betonovou zeď a neposlouchám. Kéž se stanu vnímavějším k okolnímu světu. Když mi pošleš do cesty Šimona, kéž se z jeho ochotného činu raduji a děkuji za něj. Díky, Pane, za všechno krásné, co mi posíláš do cesty.



Šesté zastavení – Veronika podává Ježíšovi roušku

Pán Ježíš je vyčerpaný. Z čela se Mu řinou krůpěje krve. Veronika nabízí Kristu pomoc a podává mu roušku. Na oplátku za dobrý skutek se na tomto plátně objeví Ježíšův obličej.

Pane, ukazuješ, že nikdy nemám nic vzdávat. Že mám pomáhat osamělým a zbídačeným lidem. Ty sám jsi byl ten nejposlednější, ostatní se Ti smáli, plivali na Tebe a bili Tě. Veronika našla odvahu, aby Ti aspoň drobným gestem ulehčila nezměrná muka. Na ní jsi nám ukázal, že i sebemenší správný skutek je vždycky odměněn. Když se Veronika podívala na roušku, s níž Ti otřela tvář, spatřila na ní Tvůj obraz. Pane, prosím, obtiskni se i do mého srdce. Díky, že mě máš rád.



Sedmé zastavení – Pán Ježíš padá podruhé pod křížem

Tíha kříže převýšila Ježíšovi poslední síly. Pán již podruhé padá pod těžkým křížem.

Pane, sliboval jsem Ti, že už nebudu hřešit. Chtěl jsem se polepšit, ale znovu jsem zklamal. Věřils mi, já Ti ale podrážel nohy. Poznal jsem, že nemohu dodržet slib, že budu konat jenom dobré činy. Jsem tak slabý! Jsem závislý na zlu a nemohu se dočista vyléčit. Je jen jediný Lékař, který mi může pomoct. Jsi to Ty, Bože. Musím se Ti ale ze všeho vyznat a litovat toho. Nabízíš mi rozhovor u svaté zpovědi. Dej mi, Pane, prosím sílu, abych vždy správně přiznal své zlé skutky. Pomáhej mi při přípravě ke svaté zpovědi. Díky, že mi nasloucháš a odpouštíš mi.



Osmé zastavení – Pán Ježíš potkává plačící ženy

Zástup přihlížejících je velký. Ježíš mezi nimi spatřuje i naříkající jeruzalemské ženy. „Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi,“ říká jim Ježíš.

Pane, stejně jako ženy naříkám nad nespravedlností. Jsi odsouzen neprávem! Tak rád bych Pilátovo rozhodnutí změnil. Ty mě však vybízíš, abych se nad sebou zamyslel. Abych jen naoko neříkal, že mě Tvá bolest mrzí. Abych převzal soudcovu úlohu a zvolal: „Jsi volný, Ježíši.“ Tolikrát jsem si již řekl, že budu lepší, ale pak jsem zradil. Mám zapřemýšlet o svých činech. A plakat nad tím, že sloužím Ďáblu. Díky, Pane, že mě v pravý čas utěšuješ.



Deváté zastavení – Pán Ježíš padá potřetí pod křížem

Cesta se zdá být nekonečná. Během náročné cesty klesá Velký Král potřetí pod křížem.

Pane, ukazuješ mi, že se nikdy nemám vzdávat. Že se mám pro druhé obětovat. Když to bude třeba, tak i do ohně skočit, anebo za ně podstoupit muka kříže. Jdeš a nezastavuješ se nad bolestí. Chceš zachránit všechny lidi, ne jenom hlouček svých nejbližších. Tak jako Ty to nesvedu, ale chci se pokusit rozdávat se pro druhé a dělat jim radost. Kéž v každém bližním vidím Tebe, svého nejlepšího Přítele. Díky, Pane, za věřící i nevěřící lidi a že máš každého rád.



Desáté zastavení – Vojáci losují o Ježíšovi šaty

Strastiplná cesta dovedla Ježíše na vrchol Kalvárie. Zde je zbaven šatů, o které mezi sebou losují vojáci.

Pane, někdy se mi zdá, že jsem něco důležitého ztratil. Co ale můžeš říkat Ty? Nejdřív jsi byl odsouzen. Pak jsi bez reptání vzal kříž a šel s ním na Golgotu. Nezastavil ses, ani když jsi pod ním klesal. Utěšoval jsi Svoji Maminku i plačící ženy. Přijímal jsi pomoc od kolemjdoucího Šimona. Veronice ses odměnil za dobrý skutek. A teď ještě musíš snést losování o poslední věc, která Ti zbyla, o Své šaty. Když se mi něco nelíbí, kéž si vždycky vzpomenu, co jsi prožil. Díky za Tvou cestu kříže.



Jedenácté zastavení – Pán Ježíš je přibíjen na kříž

Vojáci probodají dlouhými hřeby Kristovy ruce a nohy, aby mohl být vztyčen kříž.

Pane, jak se často říkává, dnešním svět je mnohem horší než býval. Dřív byli lidé vstřícnější a dokázali si najít čas pro druhé. Ne vždy bylo dost jídla a věcí pro každého a lidé se snažili navzájem si pomáhat. Teď už to tak často nevidíme. V době počítačů, Internetu, mobilních telefonů a dalších vynálezů jsme omezováni a poutáni. „Závislosti“ – to je slovo, které dostatečně vystihuje naše období. Pane Ježíši, prosím Tě, ať se poutám jenom k Tobě a stojím na straně Pravdy. Hřeby, kterými jsi byl přibit, ať se ve mně stanou vírou, nadějí a láskou. Děkuji Ti za všechny pomoci.



Dvanácté zastavení – Pán Ježíš umírá na kříži

Bylo kolem třetí hodiny, když se obloha zatáhla a Ježíš odešel z tohoto světa do Svého království.

Pane, Ty jsi Láska. Miluješ každého člověka, i když Tvoji lásku neopětuje. Dáváš, i když nedostáváš. Pro jednu zatoulanou ovečku jsi schopen opustit zbylých devětadevadesát a vypravit se složitou a trnitou cestou ji hledat. Tolik zázraků jsi vykonal, když jsi přijal lidské tělo. Ale ještě víc divů děláš z nebeského království. I ve svém životě jsem zažil několik fantastických a neočekávaných činů. Největší jsem dostal, když jsi před dvěma tisíci lety za mě a další zemřel na kříži. Děkuji Ti, Bože, za to že jsi. A za to, že v Tebe věřím, že Tě znám. Díky...



Třinácté zastavení – Ježíšovo tělo je vloženo do klína Panny Marie

Vojáci sundali Ježíšovo mrtvé tělo z kříže a vložili ho Panně Marii na klín.

Pane, stejně jako v Betlémě si Tě i tentokrát mohla Panna Maria pochovat. Tehdy Tě vítala na světě, teď se s Tebou loučí. Celý život stála při Tobě. Neodmítla nabídku, aby se stala Maminkou Boha. Je první v zástupu svatých, kteří nám ukazují správnou cestu. Pane, pomáhej mi držet se blízko Tebe. Kéž Tě dokáži milovat a nečekat za to žádnou odměnu. Chci jít vždy s Tebou – stejně jako Panna Maria. Od Betléma až po Golgotu. Díky, Pane, za všechny svaté. Díky nim vím, že nejlepší smysl lidského bytí je hledat Pravdu. Tedy hledat Boha.



Čtrnácté zastavení – Pán Ježíš je uložen do hrobu

Pilát svolil Josefu z Arimatie vložit Ježíše do hrobky. Protože se bál, aby ho apoštolové neodnesli, nechal hrob hlídat.

Pane, putování je u konce. Od narození směřujeme k hrobu, a i Ty jsi musel zemřít. Děkuji, že ve smrti nic nekončí! Jinak by lidský život neměl žádný smysl. Žití by bylo absurdní. Slibuješ nám, že pokud půjdeme na zemi s Bohem, nezapomeneš na nás. A až zemřeme, pozveš nás do Božího království. Děkuji Ti za všechny překrásné skutky, které jsi vykonal. Děkuji Ti, že jsi neskončil ani u čtrnáctého zastavení. Díky za všechno, Pane... Mám Tě rád.