P. Jaroslav Axler: (Nejprve sezve k sobě děti.) „Slyšeli jsme, o čem bylo evangelium. Každému z vás dám kousek látky, kterou, když si rozděláte a přeložíte, zjistíte, že může fungovat jako šátek. Větší děti vám mohou zavázat oči.“ (A stalo se tak, děti mají na očích šátky.) „Princip je takový, o čem jsme slyšeli v evangeliu. Koho Pán Ježíš potkal?“
Děti: „Slepce.“
P. Jaroslav Axler: „Dobře. Můžete si vyzkoušet, že vůbec nic nevidíte. Slyšíte, jak k vám mluvím, ale nevidíte mě. O to pozorněji musíte poslouchat. Když je člověk slepý, čím se řídí kromě sluchu?“
Děti: „Hmatem.“
P. Jaroslav Axler: „Výborně. Hmatem. Každému z vás dám do ruky jednu věc. Vy si zatím budete zkoušet, co to je, ale nebudete nám to říkat.“ (Rozdává předměty.) „Každý z vás dostal do ruky jednu věc. Když si ji osaháte, jako to slepý mnohokrát v životě dělal, zjistíte, co máte v ruce.“ (Postupně se ptá.) „Co máš?“
Děti: „Sirky.“
Děti: „Svíčku.“
Děti: „Pero.“
Děti: „Svíčku.“
Děti: „Cédéčko.“
Děti: „Fotku.“
Děti: „Nůžky.“
Děti: „Pravítko.“
Děti: „Fotku.“
P. Jaroslav Axler: „Dobrý.“ (Obrací se na první dítě.) „Jakou ta krabička má barvu?“
Děti: „Éé, hnědo-...“ (Ostatní se v kapli smějí, protože se jedná pouze o tip.)
P. Jaroslav Axler: „Jakou barvu má ten vosk?“
Děti: „Bílou.“
P. Jaroslav Axler: „Určitě? – Co je na tom cédéčku napsané?“
Děti: „Nevím.“
P. Jaroslav Axler: „Nevíš? – Kolik stála ta svíčka?“
Děti: „Jak to mám vědět?“ (Smích.)
P. Jaroslav Axler: „Směje se ten pán na té fotce?“
Děti: „Ne.“
P. Jaroslav Axler: „Nesměje? Jak to víš? – Které z našich farností je to razítko?“
Děti: „Chrudimské.“
P. Jaroslav Axler: „Ne, chrudimskou farnost nemám. – Šlo by stříhat těmi nůžkami?“
Děti: „Jo.“
P. Jaroslav Axler: „Kolik lidí je na té fotce?“
Děti: „Tak tři.“
P. Jaroslav Axler: (Půjčuje si fotku a ukazuje. Na snímku je velký dav. Vidící se smějí.) „Ptal jsem se vás na věci, které nemůžete vědět, protože je nevidíte. Slepý také toužil vidět lidi okolo sebe, přírodu, všechno krásné, co Bůh stvořil. Nejednou se stala úžasná věc. Co Pán Ježíš udělal?“ (Postupně sundavá šátky.)
Děti: „Vrátil zrak.“
P. Jaroslav Axler: „Najednou všichni, kdo byli předtím slepí, začali vidět.“
Děti: (Prohlížejí si své předměty a smějí se. Třeba odhadu počtu lidí na fotce.)
P. Jaroslav Axler: „Teď mi můžete všichni odpovědět. Jirko, kolik je na té fotce lidí?“
Děti: „Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest... To nespočítám.“
P. Jaroslav Axler: „Přesně tak. Jak by řekl Cimrman: nepočítaně. Jaké farnosti je to razítko?“
Děti: „Římskokatolická Vrbatův Kostelec.“
P. Jaroslav Axler: „Jaká to je knížka?“
Děti: „Od adventu do adventu.“
P. Jaroslav Axler: „Teď vidíte, že vidíte.“
Děti: „Já nevím, kolik stálo ta svíčka?!“
P. Jaroslav Axler: (Ani »v úzkých« se nedá.) „Moc.“
Děti: (Smích.)
P. Jaroslav Axler: „Pán Ježíš uzdravil slepého a ten najednou viděl. A teď kouzelná otázka: Co tím Pán Ježíš chce říct? Proč je v evangeliu příběh o uzdravení slepého? On mu daroval velký dar, ale říká to jinak.“
Děti: „Když si o sobě někdo myslí, že je úplně dobrý, je vlastně špatný, a kdo si o sobě myslí, že...“
P. Jaroslav Axler: „Třeba kdo je moc pyšný, nedokáže vidět i své chyby, hm. Někdy ta slepota znamená náš hřích, když jednáme špatně. Jako by nám zavázal oči a my jsme nedokázali vidět to pěkné, co Pán Bůh v našem životě koná, že Mu za to nedokážeme poděkovat. Nemyslíme na Něj. Pán Ježíš pokaždé, když nám odpustí, tak nás uzdraví. Protože když jsme slepí, nedokážeme vidět, kolik tam je lidí, že fotka je pěkně barevná, co je napsané na sirkách. Nedokážeme vidět to pěkné okolo nás. Když nám Pán Ježíš odpustí, tak ve spojení s Ním dokážeme vidět, co pěkného v našem životě Bůh koná. Takže nám přeji, abychom nikdy nebyli slepí a viděli Pána Boha ve všem, co dělá. Vím, že to je někdy těžké, ale On nám pomůže. Tentokrát jsem vám neudělal žádný kvíz, ale přivezl jsem vám papír a do příště mi můžete napsat nebo nakreslit, co jste pěkného viděly okolo sebe. Může to být věc, člověk nebo můžete nakreslit, co jste pěkného zažily.“
(kázání P. Jaroslava Axlera, 98. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 17. března 2008)
Přímluvy: (z misálu)
Nyní budeme společně prosit. Vždycky je třeba se modlit a neustávat, zvláště v postní době. Svěřme svoje prosby našemu Pánu slovy: „Pane, smiluj se.“
Prosme Pána za všechny křesťany, aby se otevřeli Božímu Slovu a v duchu pokání obnovili svou věrnost křestním závazkům. Pane, smiluj se.
Prosme za celý svět, aby žil v míru a pokoji a poznal čas milosti a spásy. Pane, smiluj se.
Prosme Pána za všechny hříšníky, za lidi lhostejné, aby se obrátili k Bohu. Pane, smiluj se.
Prosme Pána za všechny trpící, opuštěné, zoufalé, aby u Něho nacházeli pomoc a sílu. Pane, smiluj se.
Prosme Pána za sebe navzájem, abychom poznali své hříchy, nebyli slepí a zřekli se jich. Pane, smiluj se.
Smiluj se, Bože, nad pokornými prosbami svého lidu. Vyslyš nás a když se podle Tvé vůle s vírou modlíme, přijmi naše prosby, neboť Ty žiješ a vládneš na věky věků. Amen.