Evangelium: Lukáš, 18. kapitola, 9. až 14. verš



P. Jaroslav Axler: „Dneska je to jednoduché. Slyšely jste podobenství, které Ježíš vyprávěl. Bylo o tom, jak se může člověk modlit. On tam používá dvě postavy. První byl?“

Rodiče: „Farizeus.“

P. Jaroslav Axler: „A druhý?“

Děti: „Celník.“

P. Jaroslav Axler: „Dokázaly byste říct, kdo to byl farizeus? Víte, že Ježíš se s nimi často hádal, přeli se o nějakou věc. Farizeové byli ti, kteří byli moudří, studovali Písmo Starého zákona. Tudíž měli mít znalost Boha největší a měli se umět krásně modlit. Proti tomu celníci... Co dělali? Stáli na hranicích?...“

Děti: „Vybírali daně.“

P. Jaroslav Axler: „Přesně tak. Když vybíráte daně, tak nejste populární ani dneska a tenkrát taky ne, protože je vybírali pro Římany, které Židé neměli rádi. Celník je hříšník, o kterém to všichni věděli. Ježíš říká: »To, jak se farizeus modlil, nebylo dobře. Naopak jak se modlil celník a prosil o milosrdenství, bylo správně...« Když jsem přemýšlel, co tady budeme dělat, tak dneska budeme hlasovat. Já budu střídavě nebo nestřídavě se modlit buďto jako celník, nebo jako farizeus a když si budete myslet, že jsem se modlil jako celník – to znamená, má modlitba byla dobrá – tak zvedněte ruku. Když si myslíte, že byla špatná, tak ji nechte dole. A nekoukejte po sousedech. Tak já začnu. Rozcvička. »Pane Bože, děkuji Ti, že jsem tak dobrej. Děkuji Ti za všechno, co se mi daří, že jsem lepší než tady ty lidi v kostele.«“ (Nikdo se nehlásí.) »Pane Bože, děkuji Ti, že mi dáváš zdraví a dobrou rodinu.« (Zvedají se ruce nejdřív u starších, pak i u dětí.) „Nesmíte koukat tam, první budou hlasovat děti. »Pane Ježíši, ten můj soused mě štve. Prosím Tě, dej, ať je lepší a ať mu dokáži odpustit.«“ (Někdo hlasuje pro, někdo proti.) „Hm. Vy, co jste nezvedly ruku, co na tom bylo špatně?“

Děti: „Že jsme naštvaní na souseda.“

P. Jaroslav Axler: „Akorát jsem se modlil, abych mu dokázal odpustit. Já myslím, že modlitba byla dobrá, i když zaznělo »soused mě štve.« Právě proto, že jsem pojmenoval, jak to je, ale že to Bohu předkládám... Budeme pokračovat. »Pane Bože, prosím Tě, dej, ať mám hodně peněz, ať se mi daří, ať jsem zdravej. Za to všechno Tě prosím, abych byl pořád spokojenej, aby se mi dařilo, abych byl šťastněj.«“ (Nikdo.) „Co na této modlitbě bylo špatně?“

Děti: „Že se modlíme jen za sebe.“

P. Jaroslav Axler: „Ano. »Pane Bože, Ty víš, že ten den byl dneska moc těžkej, že mi bylo smutno. A tak Tě prosím, pomáhej mi, veď mě, dej mi sílu. Co bych Ti ještě pověděl? No, něco Ti povím. Třeba, že jsem byl rád, že jsem mohl tohle prožít...« A takhle bych mohl pokračovat dál.“ (Tak půl na půl.) „To je takové sporné. Co na modlitbě bylo dobře?“

Děti: „Že se Bohu dokážeme svěřit...“

P. Jaroslav Axler: „... a dát Mu všechno, aby nám to šlo líp...“

Děti: „... a děkujeme.“

P. Jaroslav Axler: „Co na tom bylo špatně?“

Děti: „Že chceme, aby to tak bylo dál.“

P. Jaroslav Axler: (Nesouhlasí.) „To ani ne. Co je modlitba, děcka? To je, myslím, moc důležité. Modlitba je vždycky...“

Děti: „... rozhovor.“

P. Jaroslav Axler: „A když na Pána Boha naházím všechno, co potřebuji, tak si s Ním nepopovídám. Nechci Ho poslouchat. To je moc důležité, abychom si v modlitbě udělali klid, aby nás Pán Bůh naplnil. Máte to stejné, jako kdybyste se setkaly s nějakým kamarádem a on do vás začal hučet, co všechno prožil. A potom vám řekne: »Já už musím jít. To jsme si pěkně popovídali.« Tak jste si nepopovídali... Abychom si to shrnuli. Modlitba má vyjadřovat, co cítíme, máme to předkládat Bohu, máme být pokorní, nedělat se lepší, než jsou druzí, a máme dát Bohu prostor, aby On řekl něco nám. O tom to podobenství Pán Ježíš říká.“



(kázání P. Jaroslava Axlera, 101. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 12. května 2008)



Přímluvy: (z misálu)
Modleme se za nás za všechny, neboť Bůh je věrný a miluje všechny lidi.

Prosíme Tě, Pane, za Tvůj lid. Buď nám milostivý, ukaž nám Své světlo, abychom stále více poznávali Tebe, našeho nebeského Otce. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za všechny, kteří vládnou, ať je jejich vláda pokojná a přináší lidem pokoj a mír. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Bože, který jsi nekonečně milosrdný, za všechny lidi. Rozestři Svou dobrotu nade všemi: nad muži i ženami, nad starými i mladými, nad silnými i slabými, nad chudými i bohatými, nade všemi se smiluj a veď je k Sobě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za všechny trpící a nešťastné, dej jim sílu, vysvoboď je ze všeho, co je tíží. Buď Ty sám jejich úlevou a útěchou. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za nás zde přítomné, ať se dokážeme modlit, jak Ty to chceš, ať naše modlitba je stále novým a krásným setkáním s Tebou. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Neboť Ty jsi náš Zachránce a Dobrodinec, Ty jsi náš Pán a Král a my Ti předkládáme své modlitby skrze Tvého jednorozeného Syna Ježíše Krista, který s Tebou žije a vládne na věky věků. Amen.