Evangelium: Marek, 9. kapitola, 14. až 29. verš (Uzdravení posedlého chlapce)



P. Josef Smola: „Milí bratři a sestry! Dnešní část evangelia svatého Marka začínala slovy: »Když Ježíš sestoupil z hory a přišel k učedníkům...« Dovedli byste někdo říci, kam Ježíš chodíval, když byl sám a učedníky nechal chvíli osamělé? Ježíš se odlučoval od Svých učedníků, přestože si přál, aby zvláště těch Dvanáct, které vyvolil za apoštoly, byli stále s Ním. Ale odcházel do ústraní, aby rozmlouval se Svým Otcem. Když slyšíme slova: »Když Ježíš sestoupil z hory...« můžeme si docela dobře představit, že přišel od modlitby, rozhovoru se Svým nebeským Otcem.

Když bychom šli a viděli některé z lidí z evangelia, pomysleli bychom si: »Tam se něco děje.« Možná bychom se zvědavě připojili k zástupu, abychom se také dozvěděli, o co tam jde. Víte, že apoštolům a pak ještě dalším dvaasedmdesáti učedníkům Pán Ježíš dal úkol, aby i samostatně chodili do všech městeček a vesniček ve Svaté zemi, v Izraeli. Aby tam ohlašovali, že přichází ten, který nese Boží poselství, Ježíš. Aby lidé s jistotou věděli, že se Bůh k nim sklání, dal apoštolům a ostatním učedníkům sílu, aby jako On mohli slovem někoho uzdravovat anebo zbavit někoho vlivu zlého ducha.

Tehdy lidé příliš nerozlišovali u nemocí, která je způsobena nějakou nákazou. Neměli vůbec ponětí, co jsou bacily nebo něco takového. Ale i nemoci, které bychom dnes řekli, že je způsobila nějaká nákaza nebo dědičné vlastnosti, připisovali působení ducha zla. Na druhé straně, to, že my lidé onemocníme – někdy vážně, někdy jenom lehce – je důsledek stavu, do kterého nás uvedl prvotní hřích. Když Ježíš předal učedníkům pravomoc, aby uzdravovali, spojoval toto uzravení často se slovy: »Odpouštějí se ti hříchy.« Když někdo nehřeší, není důvod, aby byl nemocný. To byla situace dnešního evangelia.

Co bylo zvláštní: učedníci, kteří dostali od Pána Ježíše pravomoc uzdravovat, v případě chlapce neuspěli. Pravděpodobně trpěl epilepsií – to je skutečně nepříjemná nemoc, která člověka přepadne úplně nečekaně v kterékoliv situaci. Znával jsem jednu paní, kterou tato nemoc třeba někdy postihla, i když se účastnila mše svaté. Za chvíli to zase přešlo a mohla účast na mši svaté dokončit bez překážek, ale pro tu chvíli byla mimo. Ti, kteří ji pozorovali, byli také nějakým způsobem vyrušeni. Tak, jako byli rozechvěni v příbehu všichni ti, kteří nejenom pozorovali tu situaci, ale najednou se zachvěli i před příchodem Pána Ježíše. Tím, že se to uzdravení nestalo, jako kdyby udělali něco špatného. Pán Ježíš je napomíná.

A v čem to špatné bylo? Málo důvěřovali daru Božímu a málo se obrátili s jistotou, že ne oni mohou uzdravit, ale že Bůh uzdravuje. Proto i otec toto uznal, když s důvěrou prosí: »Pomoz mé slabé víře.« Toto je věta, kterou bychom si měli všichni nejen zapamatovat, ale často k Pánu Ježíši ve své modlitbě volat. Protože potřebujeme víru nejen, kdybychom byli nemocní. Čas uzdravování byl pro začátek zvěstování evangelia. Dnes se tyto věci tento projev Boží lásky také projevuje, ale podle Božího poznání jenom výjimečně.

Potřebujeme pevnou víru pro mnoho jiných životních situací. Potřebujeme prosit: »Pane, pomoz mé slabé víře« třeba právě v těch věcech, o kterých nám dnes promlouval apoštol Jakub v prvním čtení. Říká: »Snažte se, aby mezi vámi nebyla nevraživost, zloba a různé jiné špatnosti.« Třeba podvádění, lež nebo cokoliv dalšího. Když má někdo přemoci takové pokušení, které je dílem Pokušitele, potřebuje pevnou víru. Když se na něj někdo utrhne, aby dostal sílu, aby mlčel. Aby neodplatil nadávku nadávkou. Nebo ránu ranou. K tomu je potřeba víra, o kterou prosil otec chlapce: »Pomoz mé slabé víře.« Když se v nějakém takovém okamžiku ocitneme nebo když bychom třeba chtěli odmlouvat doma svým rodičům nebo cokoliv dalšího, v duchu si pomysleme: »Pane, pomoz mé slabé víře, abch překonal pokušení zloby, rozčílení, odmlouvání nebo čehokoliv takového.«

Pán Ježíš pak chlapce uzdravil, aby ukázal, že v Něm přebývá sama Boží síla. Nejprve chlapec zůstal ležet, ale to je obvyklý stav, kterému bychom mohli dnešním slovem říci, jako kdyby zůstal v šoku. Pán Ježíš ho musel pozvednout, aby se vzpamatoval z toho, co prožil. Když se učedníci nakonec ptali: »Proč jsme ho nemohli vyhnat my?« odpověděl jim: »Vždyť Ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou.« Opět modlitba! Skrze modlitbu zůstáváme spojeni ve víře s Ježíšem. Svěřujeme se Jeho všemohoucí lásce. Pán Ježíš spojil odvrácení nebezpečí s modlitbou, chtěl připomenout slovo dnešní modlitby církve.

My kněží nebo někteří další máme povinnost denně se modlívat několik žalmů a k tomu se připojuje čtení z Písma svatého i výklad některého ze svatých otců církve, pokračovatelů svatých apoštolů a podobně. V dnešním čtení nás nabádá jeden ze svatých mužů církve – samozřejmě nejenom nás kněze, ale všechny – abychom hleděli na to, co je Kristovo, a nehleděli výlučně jenom na to, co je pozemské. Říká: »Budete-li hledět ke Kristu, budete ve světle. Budete-li hledět jenom pozemskému, budete ve tmě, v nejistotách, tápáních, co a jak by mělo být a často se rozhodnete nesprávným způsobem. Když někdo stojí ve světle, třeba v zářícím slunci, vůbec kolem něho není žádná tma. Když někdo jde sám s Kristem v Jeho světle...« skrze úplnou a upřímnou modlitbu »... stojí ve světle a Ďábel k němu nemůže, protože Ďábel je tma a tam, kde je světlo, nemá tma místo. Nevejde se tam.

Být ve světle znamená být s Ježíšem.

Amen.“




(kázání P. Josefa Smoly, 102. dětská mše svatá, Chrudim, pondělí 19. května 2008)



Přímluvy: (Pecharovi)
Prosme společně ve všech potřebách církve, světa a naší spásy.

Pane, prosíme Tě za rodiny a děti v nich. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za přírodu, ať se o ní lidé dobře starají. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za všechny trpící a nemocné na celém světě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za učitele a kněze, za jejich moudrost a trpělivost. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě také za pomoc pro rodinu, která si skrze tuto mši svatou pomoc vyprošuje. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Pane, Ty znáš srdce každého z nás. Ty víš, co potřebujeme a po čem toužíme. Upevni naši víru a pro tuto víru nám daruj všechno, co potřebujme k pokojnému životu na zemi a k budoucímu blaženému životu tváří v tvář Pánu Bohu. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.