P. Josef Smola: Chléb života (kázání)

P. Josef Smola: „Milé děti, které jste připravené při dnešní mši svaté poprvé přijmout svaté přijmínání, ale také vy všichni, především rodiče a nejbližší příbuzní, kteří své děti provázíte, a všichni, kteří přicházíte na nedělní mši svatou! Chceme se povzbudit spolu s těmito dětmi k touze po trvalém spojení s Ježíšem skrze Jeho Tělo a Krev, které nám podává při mši svaté.

Slyšeli jsme a hned na začátku jsme si řekli, že od Boha máme svůj život, byť prostřednictvím svých rodičů. Tento život musíme udržovat pokrmem. Pán Ježíš nás vyzval, abychom mimo jiné prosili, aby se nám dostávalo každodenního chleba: »Chléb náš vezdejší – každodenní – dej nám dnes.« Proto jsme dnes zvolili ta místa z Písma svatého, abychom si uvědomili, že k opravdovému trvalému věčnému nesmrtelnému životu potřebujeme nejen každodenní jídlo, jako jste ho naposledy měli dnes při snídani. Ale potřebujeme ještě jiný pokrm. Nejprve jsme slyšeli, jak se Bůh postaral o Svůj lid, který směl Boha nazývat svým Otcem, tak, jako Ho smíme nazývat my, kteří jsme přijali spásu od Božíha Syna Ježíše Krista. Bůh jednal se Svým vyvoleným národem jako se Svou rodinou a ukázal, že se umí postarat o pokrm pro své děti i tam, kde by nic nevyrostlo a nedalo se nic sklidit. Když pak přišel Pán Ježíš a zvěstoval pozvání k novému životu, řekl, že se musíme pro tento život narodit. Víme, že toto narození pro věčný život je křest. Ale pak Pán Ježíš řekl, že nestačí se jenom narodit, ale že je potřebí jíst Pokrm, který tento život udržuje. Když to říkal Svým posluchačům tehdy, když viditelně přebýval zde na zemi mezi námi, pochybovačně kroutili hlavou a odvolávali se, že už takový chléb dostali jejich předkové za doby Mojžíšovy. I když to byl chléb z nebe, nedával jejich předkům trvalý, věčný život. Pán Ježíš řekl: »To ještě nebyl ten Chléb. Usilujte nejen o chléb pozemského života, ale o Pokrm života, který nepřestane.« Když Ho prosili: »Pane, dávej nám ten Chléb,« On řekl: »Já jsem ten Chléb, který sestoupil z nebe. A ten Chléb je Moje vlastní Tělo obětované za život světa.« My ve svém pozemském životě nezbytně pozemský chléb, ale ještě více potřebujeme Chléb, kterým Pán Ježíš ustanovil Sebe samého, Svoje vzkříšené Tělo a Krev, která je nedílnou součástí každého lidského těla.

Teď se můžeme zamyslet, že od vašeho narození trvalo několik roků, než se vám poprvé dostane jiného pokrmu, než jak jste jedly každý den do této doby. Proč bylo potřebí tak dlouho čekat? Vždyť od svého narození jste dostávaly a dostáváte každý den jíst několikrát. Ale na Pokrm, který je sám Pán Ježíš, jste musely čekat. Ještě před týdnem jste si při rozdávání Těla Kristova dávaly před ústa prst, že ještě nejste připraveny. Ale dnes už jste. Musely jste rozpoznat, že je dvojí pokrm: obyčejný a nebeský chléb. Musely jste se dozvědět o Pánu Ježíši, kdo to je, co pro nás znamená, že chce být s námi a touží, abychom chtěli být s Ním. Nemyslete si, že jste to byly jenom vy, kdo se musel takto učit. Když Pán Ježíš povolal dvanáct apoštolů, po tři roky je učil všem těmto věcem. Dlouho nemohli pochopit hloubku tajemství, které Pán Ježíš zvěstuje. Že nás Bůh má všechny rád a chce nás živit k věčnému životu. Také jim to dlouho trvalo, a to už byli dospělí lidé. Dočkali se toho času, ale Pán Ježíš se musel nejdříve obětovat, aby mohl místo Něj přijít Pomocník, sám Duch Svatý. Pána Ježíše dnes nevidíme svýma očima. Víme, že je s námi, ale neviditelně. Říkáme: »Věříme, Pane Ježíši, že jsi s námi. Věříme, že se obyčejný chléb stane Tvým slovem Tvým Tělem. My Ti, Pane Ježíši, věříme.« Je to důležité, abychom věděli, jak se s Pánem Ježíšem setkávat. Protože Jeho blízkost nepoznáme podle viditelné podoby, chuti nebo jiných pozemských známek. Ale Jeho Chléb poznáme, když se spolehneme na pravdivost slova Pána Ježíše, která uprostřed nás lidskými slovy vyslovuje. »Vzdal při večeři chléb a řekl: Toto je Mé Tělo.« Pane Ježíši, my Ti věříme.

Když jsem připomínal, že jste si ještě před týdnem kladly prst na ústa, teď už to nebudete muset dělat. Ale přece jenom někdy ano. Již ne tímto způsobem, ale tehdy, kdybyste ve svém jednání, ve svých slovech nebo myšlenkách udělaly něco špatného. Uzavřely byste cestu Pánu Ježíši, aby k vám mohl přijít. Bylo by to něco podobného, jako kdybyste si znovu musely dávat prst na ústa, že v tuto chvíli Pána Ježíše nemůžete přijmout. To je tehdy, když se člověk dopustí vážného hříchu. Ale Pán Ježíš pamatoval i na tuto stránku. Máme prosit, aby se to nestávalo, ale když by se to přece pro naši lidskou křehkost stalo, víme, kam máme jít za Pánem Ježíšem, aby se brána znovu otevřela a cesta znovu ukázala. Ke svátosti smíření. Pamatujte, že kdykoliv by se to stalo musely si v duchu dát prst přes ústa, hned co nejdřív vyhledejte kněze, abyste se vyznaly Pánu Ježíši a přijali od Něj odpuštění.

Je důležité vytrvat s Pánem Ježíšem. Jako pro pozemský život musíme vytrvale jíst, pro nebeský život musíme také vytrvale jíst. Pán Ježíš nám to ukazuje nádherným podobenstvím. »Já jsem kmen a vy jste ratolesti.« Umíte si asi představit strom, ze kterého vyrůstají jednotlivé větve. Větve přijímají životodárnou mízu, která do nich kmenem proudí. Pak mohou nést květ, ovoce a to, co nám prospívá. Pán Ježíš říká: »Vy jste jako větve, které vyrůstají z kmene. Kdyby se některá ulomila nebo uřízla, uschne a už žádné ovoce přinášet nebude. Zůstaňte ve Mně, jako jako větve zůstávají v kmeni, abyste mohli přinášet ovoce věčného života.« Proto vytrvalost naší víry a neustálý přístup k Pánu Ježíši.

Již jsme si připomněli, že život, který Pán Ježíš živý Svým vlastním Tělem, začal ve křtu svatém. Ale vy, děti, jste si nemohly v tu chvíli uvědomit, co se s vámi děje. Uvědomovali si to vaši rodiče sa kmotrové, když vás přinášeli ke křtu. Tehdy vaším jménem slíbili, že vás povedou, abyste poznávaly Boha, zamilovaly si Ho a skrze svaté svátosti a zvlášť skrze svaté přijímání byly jako větve rostlé z kmene přijímající životodárnou mízu. Vy, rodiče, tyto děti doprovázíte, aby měly plnou účast na slavení Euchasristie. Chceme poděkovat Pánu Bohu za tyto dary a vyzvat děti, aby dnes sami za sebe obnovily své křestní závazky. Obracím se na vás, milé děti. Dnes se sami zřeknete zlého, vyznáte svou víru před církví, to znamená před svými rodiči, kmotry a celou farní rodinou. Při křtu svatém hořela velikonoční svíce, která je tady v průčelí. Od ní byly už tehdy zapáleny vaše křestní svíce. Od paškálu si i dnes své svíce zapalte, abyste si uvědomily, že takto to bylo při vašem křtu.“ (Děti si zapálily své svíce, vyznaly víru a obnovily křestní závazky.)



(kázání P. Josefa Smoly, mše svatá s udílením prvního svatého přijímání, Chrudim, neděle 22. června 2008)



Přímluvy:
Bratři a sestry, obraťme se ve společné modlitbě k Bohu, našemu Otci.

Nebeský Otče, prosíme Tě za Svatého otce, za naše biskupy, kněze a jáhny, ať nás učí Tebe poznávat a opravdově milovat. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za nemocné, trpící a nešťastné, naplň je radostí a pokojem a dávej jim sílu k nesení kříže. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za všechny děti a mládež v naší farnosti, ať nacházejí Ježíše a rádi ho následují jako Světlo svého života. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za naše rodiče a sourozence, ať Tě všichni poznávají a milují. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za radost, odvahu a vytrvalost, abychom svým dětem dávaly příklad života podle evangelia. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za naše rodiny, aby se staly místem lásky, porozumění a odpuštění. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za nás, kteří dnes poprvé přijmeme Tvého Syna Ježíše, abychom se vždy těšili ze setkání s Ním jako dnes. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za všechny, kteří se dnes shromáždili v tomto kostele, ať se radují s námi z toho, že Ty, Bože, miluješ každého člověka. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Nebeský Otče, milostivě vyslyš naše prosby, ať radost z tohoto dne stále provází celou naši farní rodinu. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.



Poděkování dětí za svaté přijímání:
Klaním se Ti, Pane Ježíši, Synu Boží, vím, že mě miluješ. Přišel jsi mezi nás jako člověk a dáváš se nám jako Pokrm a Nápoj. Pomoz mi, abych každého miloval, druhým ochotně pomáhal a dovedl odpouštět. Protože Ty jsi můj Přítel a já se Ti chci podobat ve všem. Ať nikdy nepřeruším své přátelství s Tebou.



Modlitba rodičů za děti:
Pane, Tys pozval naše děti ke Svému stolu a nasytil jsi je pokrmem Svého Těla a Své Krve. Děkujeme Ti za dar víry, který jim umožňuje přijímat Tě ve svátosti Eucharistie. Dej, ať nikdy nezapomenou na Tvou dobrotu a lásku. Posvěcuj a posiluj nás, abychom své děti dobře vedli a vychovávali a předali jim plnosti bohatství víry našich předků rozmnožené o naši vlastní zkušenost. Ať nikdy nezapomeneme na radost tohoto dne a zůstaneme Ti po celý život věrní. Amen.