Evangelium: Lukáš, 8. kapitola, 19. až 21. verš (Ježíšova rodina)



P. Jan Paseka: „Milé děti, jestli si pamatujete, tak posledně jsem se vás ptal, kdo z vás se jmenuje Jan nebo Honzík. A někdo se přihlásil. Dneska bych pokračoval v tázání se na vaše jména. Kdo z vás se jmenuje Pavel nebo Pavlína?“ (Bryskně obhlédne osazenstvo v lavicích.) „Tak přece, je to dva–dva. Já se ptám na jméno, protože letos slavíme rok apoštola Pavla, apoštola národů. To byl natolik významný muž, že si zaslouží, abychom se v našich mších svatých na něj zaměřili, něco si o něm pověděli a něco se o něm dozvěděli... Někdo z vás o prázdninách asi spal ve stanu, že jo? Ruce nahoru, kdo spal ve stanu...“ (Lidé se poctivě hlásí.) „No, vás je! Dobře, děkuji. Stan se musí nějak ušít. A Pavlovo původní zaměstnání bylo šití stanů. To byla jeho práce. Ale pořád šít stany se mu nechtělo, tak začal chodit do školy do Jeruzaléma k jistému učiteli Gamalileovi. Vy, když chodíte do školy, tam máte třídní paní učitelku, nebo třídního pana učitele. Takového hlavního, který se o vás stará. A Pavel v jeruzalémské škole měl tohoto hlavního Gamalilea. Pavel tam chodil moc rád – narozdíl od nás. Chodil rád a byl pilný student. Hledal knihy, četl a chtěl se hodně dozvědět, aby toho hodně věděl. A jak studoval, školu dokončil, vystudoval. Hodně toho věděl a byl židem tělem i duší. Co se naučil ve škole, prosazoval celým svým životem. Ve chvíli, kdy dokončil školu, začali apoštolové kázat o Pánu Ježíši. My jsme posledně četli o apoštolech v evangeliu. Pamatujete si ještě nějaké jméno apoštola?“

Děti: „Bartoloměj.“

Děti: „Petr...“

P. Jan Paseka: „... Skála.“

Děti: „Šimon.“

Děti: „Jan.“

P. Jan Paseka: „Výborně. A takto bychom mohli jmenovat, až by jich bylo dvanáct. Apoštolové začali hlásat, mluvit o Pánu Ježíši. To se samozřejmě některým přestalo líbit. Nelíbilo se to ani Pavlovi, a tak se začal ošklivě chovat k těm, kteří vypravovali o Pánu Ježíši. Začal se k nim chovat tak ošklivě, že je začal zatýkat. Já mám tady obrázek, vidíte ho všichni?“ (Na něm je zobrazeno právě zatýkání.) „Takhle zle se k nim začal chovat. Ti, kteří hlásali Pána Ježíše, šli do vězení. Protože byl Pavel opravdu horlivý, jednoho dne se vypravil z Jeruzaléma hodně daleko do Damašku. Vypravil se na cestu, protože se dozvěděl, že tam je hodně lidí, kteří mají rádi Pána Ježíše. Tak tam jel a cestou se stalo něco hodně zvláštního. Něco, co mu změnilo úplně celý život. Jak jel do Damašku, najednou z nebe zazářilo veliké světlo a Pavel byl tím světlem tak oslněn, že padl na zem a byl slepý. A jak to pokračovalo, to si povíme příště...“



(kázání P. Jana Paseky, 105. dětská mše svatá, Chrudim, úterý 23. září 2008)



Přímluvy: (Haškovi a Boháčovi)
Nyní na přímluvu svatého Pia z Pietrelciny a na přímluvu svatého Pavla, velikého světce, předložme Pánu naše prosby.

Pane, prosíme Tě za naše učitele, aby jim nerupaly nervy. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za nový školní rok. Žehnej nám a posiluj nás ve všech zkouškách. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za mír ve světě. Dej nám Svůj pokoj. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, ať i letos úspěšně projdeme Tvou školou, školou víry, naděje a lásky. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za nové vylití Tvého Ducha v naší farnosti. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za naše duchovní otce, za pátera Josefa, pátera Pavla a pátera Jendu, ať jsou vždycky našimi vzory a Tvými obrazy. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě také, Pane, za jednu paní, která má jít na operaci, a také za toho, který bude operovat, za něž obětujeme tuto mši svatou. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Skrze Tvého Syna Ježíše Krista Ti, dobrý Otče, odevzdáváme tyto prosby, neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.