Putování po Svaté zemi

Týdenní pobyt jsme začali na úrodném místě kolem Genzaretského jezera. Zde učedníci původně rybařili, než si je Pán Ježíš vyvolil. Připomněli jsme si místa, kde je Ježíš učil: horu Blahoslavenství, Kánu Galilejskou, místo zázračného rozmnožení pěti chlebů a dvou ryb, Kafarnaum, kde bydlel svatý Petr, a místo, kde Ježíš Petrovi předal primát.

V Nazaretě jsme si uvědomovali nejen zvěstování Panně Marii v monumentálním dvoupatrovém kostele, ale i střet náboženství v Izraeli. V tomto státě na východním pobřeží Středozemního moře se potkávají posvátná místa tří církví: křesťanství, židovství a islámu, přičemž křesťané zde žijí v naprosté menšině. Problém spočívá mezi židy a muslimy, kteří se nemohou navzájem shodnout, soustřeďují se do různých oblastí a panuje mezi nimi napětí. Proto například o plynulosti zájezdu rozhoduje, zda je váš řidič Arab nebo Žid, zda ho jedni někam pustí nebo ne. V Nazaretě právě muslimové chtějí vystavět obrovskou mešitu, aby zastínila velký křesťanský stánek Zvěstování.

Druhý den jsme se vydali kolem Jordánu a hory Tábor přes poušť na jih. Jak náročné bylo putování Panny Marie za Alžbětou přes vyprahlou poušť, kde se nedá orientovat! Po nedělní mši svaté v Getsemanské zahradě jsme zamířili k egyptským hranicím. Po zastávkách na archeologickém nalezišti v Kumránu, lanovkové vyjíždce na pevnost Masada a odpočinku u Mrtvého moře jsme prošli podrobnou celní kontrolou a v půl třetí ráno započali výstup na dvoutisícovou Sinaj. Někteří jako já otestovali dopravu na velbloudovi, jiní trpělivě kráčeli na vlastních nohách. Na vrcholu Mojžíšovy hory nás čekalo nemilé překvapení: lidí přihlížejících východu slunce zde bylo více než na Václaváku. Cesta zpátky úmorným vedrem po nepříjemných schodech byla pro mnohé opravdovou poutí.

Další den jsme prochodili Jeruzalém. Zážitků od jitřní mše svaté v chrámu Božího hrobu, kde jsem četl čtení a žalm, až po návštěvu Siónu bylo nesčetně. Tolik významných míst, tolik událostí jsme si mohli připomenout. Otočili jsme se v chrámu Nanebevstoupení Páně, kostele Pater Noster, v Getsemanské zahradě s chrámem Agonie, na místě Usnutí apoštolů a Usnutí Panny Marie, v  kostele Kohoutího zakokrhání, navštívili jsme chrámové návrší, kde stál jeruzalémský chrám, viděli jsme rybník Bethesdu s chrámem svaté Anny a místem narození Panny Marie, večeřadlo, hrob krále Davida a Panny Marie... Křížovou cestu jsme prošli za ruchu města: vyhýbali jsme se obchodníkům nabízejícími nejrůznější kýčovité předměty, hlas modliteb přehlušovala zbíječka. Tato atmosféra nám připomínala, že Pán Ježíš na Golgotu šel také za všedního provozu v Jeruzalémě.

Poslední den v Izraeli jsme si rozjímali o Ježíšově narození: navštívení Panny Marie u Alžběty v Ain Karem a pak samotný Betlém. Zapůsobil na nás památník obětem holocaustu Yad vashem. Kolik lidské nenávisti se dokáže v člověku nabrat a kolik síly k odolávání nejstrašnějším zločinům...

Po celý pobyt jsme vítali na různá svatá místa. I když možná nejsou přesně tam, kde se události skutečně událi, připomněli jsme si podstatu Ježíšových činů. Věřím, že nám zážitky mohou pomoci lépe vnímat Písmo.

Všem bych přál, abyste se sem také dostali. Pokud budete vybírat návštěvu poutního místa, zvolte správně vhodnou skupinu (ať už je poutní, poznávací nebo rekreační, ale raději ať lidé nejsou namixovaní) a buďte připravení, že každý jsme jiný. Někdo se chce zrovna modlit, když si jiný touží odpočinout. Buďte otevření pro druhé a neposuzujte je podle toho, jak na vás na první dojem působí.

Určitě zažijet nevšední chvíle, které vám budou docházat postupně ještě doma. Aspoň já jsem si z návštěvy Izraele odnesl spoustu krásných a příjemných zážitků.