P. Jan Paseka: Odvážný svatý Pavel (kázání)

Evangelium: Matouš, 18. kapitola, 12. až 14. verš (Podobenství o ztracené ovci)



P. Jan Paseka: „Milé děti, už je to poměrně dávno, co jsme si povídali o svatém Pavlovi, protože když jsme se posledně spolu sešli, byl svátek svaté Kateřiny a povídali jsme si o této svaté. Ale dnes bych se opět rád vrátil k velké postavě svatého Pavla. Když jsme o něm mluvili, skončili jsme u toho, že se Pavel nechal pokřtít, a přišel za ním jeden muž, který se jmenoval... Vzpomene si někdo z vás? Ono je to docela těžké...“

Děti: „Matyáš?“

P. Jan Paseka: „Skoro, skoro. Začíná to na A. Ana-...“

Děti: (Sborově.) „Ananiáš.“

P. Jan Paseka: „Výborně. Skončili jsme tím, že se Pavel nechal pokřtít tak jako my, protože my všichni jsme také pokřtěni. A co následovalo dál? Víte, že Pavel byl na cestě do Damašku a že se na ni vypravil proto, aby tam něco udělal. Ví někdo z vás co?“

Děti: „Aby si tam leh'.“ (Z židlí se ozývá smích.)

P. Jan Paseka: „No, docela dobrý.“

Děti: „Aby tam dělal něco špatného.“

P. Jan Paseka: „Správně. Chtěl pochytat křesťany a ublížit jim. Najednou uvěřil v Pána Ježíše a stal se také křesťanem. Jak začal vyznávat Pána Ježíše a bylo známé, že v Něm věří, tak zase Pavlovi kamarádi, kteří s ním kamarádili předtím, se na něj za to zlobili. A chtěli mu také ublížit. Protože Pavel měl důležitý úkol a křesťané, mezi něž už patřil, nechtěli, aby mu někdo ublížil, vymýšleli, jak by se Pavel dostal ze města. Kolem města, ve kterém Pavel pobýval, byly hradby, aby na město nezaútočil nepřítel a aby bylo chráněno. Ze města se mohli dostat nebo do něj vejít jenom jednotlivými branami. Pavlovi nepřátelé začali hradby hlídat a Pavel se nemohl dostat ven. Bylo jasné, že mu tam ublíží. A tak křesťané vymysleli, že pro Pavla udělají obrovský košík, velký koš, a tím ho spustí dolů z hradeb v noci, aby na něho nemohl nikdo přijít. Hradby byly vysoké, vyšší, než tady fara. Až půjdete ze mše svaté pryč, koukněte se, jak je vysoká fara, a ty hradby byly ještě mnohem vyšší. A tak Pavla dali do košíku, uvázali tam lano a spustili ho z hradeb. Umíte si představit, že byste vstoupily do nějakého košíku a teď vás někdo z takové výšky spouštěl? To Pavel musel mít o-, odva-...“

Děti: „Odvahu.“

P. Jan Paseka: „Musel být velmi odvážný. Jenomže Pavel věděl, že jinak by se z města nedostal. Vrátil se zpátky do Tarsu, tam nějaký čas pobýval a po nějaké době za ním přišel jeden z apoštolů a pozval ho do Jeruzaléma, aby se tam Pavel setkal s Petrem a aby také mohl jít hlásat Pána Ježíše jako všichni apoštolové. Víte, jak se Pavel vydal hlásat Pána Ježíše? Tady je na obrázku, jak o Něm mluvil, jak lidem vyprávěl, co zažil, jak Pána Ježíše poznal. Jel autem?“

Děti: „Ne!“

P. Jan Paseka: „Tak jak?“

Děti: „šel pěšky.“

P. Jan Paseka: „Výborně, šel pěšky a ještě nějak. Když tam třeba byla voda.“

Děti: „Na lodi.“

P. Jan Paseka: „Správně. Chodil pěšky a používal také loď. Pavla už nic nezastavilo před tím, aby vypravoval o Pánu Ježíši. A tak tento příběh pro nás může být dalším příkladem ze života svatého Pavla. Abychom byli odvážní tak jako on, který se nebál ničeho a svědčil o Pánu Ježíši. Říkal, že Pán Ježíš je a že Ho má rád. Kéž bychom i my svým chováním ukazovali druhým lidem, že máme rádi Pána Ježíše třeba stejně tak, jako svatý Pavel.“



(kázání P. Jana Paseky, 110. dětská mše svatá, Chrudim, úterý 9. prosince 2008)



Přímluvy: (Pudilovi)
A nyní v našich společných prosbách předložme Pánu všechny naše úmysly.

Pane, prosíme Tě za celou církev a za našeho papeže Benedikta XVI. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za mír ve světě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za naše nevěřící kamarády. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě, dej, ať dokážeme opravdově prožívat advent. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za duše v očistci. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za nemocné a umírající. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě také za prarodiče, za které obětujeme tuto mši svatou. Prosíme Tě, vyslyš nás.

S důvěrou Ti předkládáme naše prosby skrze Krista, našeho Pána. Amen.