Bohumil Modrý, hokejový reprezentační brankář Československa, za které odchytal 71 zápasů. Stál u prvních dvou titulů mistrů světa pro naši republiku (Praha 1947 a Stockholm 1949), u bronzu z pražského mistrovství světa (1938) a stříbra z olympiády ve Svatém Mořici (1948). O další úspěchy ho připravila druhá světová válka, během níž se velké turnaje nekonaly.

Zájem o šikovného brankáře brzy po prvním zlatém mistrovství projevily zámořské týmy. Od ministra informací a osvěty Václava Kopeckého dostal přislíbeno, že bude-li hájit československou klec i ve Stockholmu v roce 1949, dostane pak se svojí rodinou možnost vycestovat do Kanady. Jenže závazek nebyl dodržen a Bohumil Modrý se před mistrovstvím v roce 1950 vzdal reprezentace. Během přípravy hokejistů na londýnské mistrovství světa se objevily spekulace, že se nechtějí ze zahraniční cesty vrátit zpět. V pondělí 13. března 1950 byl celý tým pozatýkán. Státní bezpečnost si uvědomila, že mezi zadrženými hokejisty není nikdo, na koho by mohli shodit vůdčí roli. O deset dnů později si přijeli pro Bohumila Modrého, který v tu dobu ani nebyl členem týmu a do Anglie letět neměl. „Kdy se vrátí?“ ptala se ho manželka. „Buď večer – nebo za dvacet let,“ odpověděl, aniž by tušil, co ho čeká...

U soudu dostal nejvíc: 15 let vězení. Pět let tvrdého kriminálu strávil na Ruzyni, Pankráci, Borech a Opavě. Jeho zdraví těžce podlomila práce v jáchymovských uranových dolech. V roce 1955 byl na milost prezidenta republiky propuštěn. V roce 1968 byl rehabilitován. To už byl ale pět let po smrti. Zemřel v létě 1963, nebylo mu ani sedmačtyřicet...



Prameny
Koliš, Jiří; Hašek, Dominik – Příběhy z hokejové branky. Nespravedlnost (Bohumil Modrý, Josef Mikoláš), strany 98–119. Petit – Jiří Koliš, 2002.
Jenšík, Miloslav – Než přišel Dominátor, Galerie brankářů českého hokeje. Bohumil Modrý, Hokej jako úloha z deskriptivní geometrie, strany 36–45. Olympia, Praha, 1999.