Seriál: Z různých stran o postu... (3. díl)

POSTNÍ DOBA A JEJÍ SYMBOLY
(citace ze stránek rádia Proglas)

Postní doba pro mě začíná slovy: „Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!“ Tato slova bychom si měli připomínat častěji než jedenkrát za rok. Nejlépe každý den. Škoda, že těch, kteří si je připomenou alespoň na Popeleční středu, je už v našem národě menšina. Pomyšlení na to, že jsme prachem, totiž nabádá člověka k pokoře. Pokoru potřebujeme v této nezdravě sebevědomé době víc než cokoli jiného. Pokora sluší každému. Stačí se rozhlédnout, důvod k ní nikdy nechybí: naše vlastní ubohost a nedostatečnost a naproti ní velkorysost některých našich bližních... Naše vlastní neschopnost a nevědomost a naproti ní schopnosti a znalosti jiných... A k tomu třeba ještě každý večer naše osobní bilance nesplněných předsevzetí a drobných i větších selhání...

(...)

Opakem pokory je pýcha. Ten nejhroznější z hříchů. Pýcha je droga. Pýcha je závislost. Pýcha to byla, která přivedla lidi na myšlenku: „Budeme jako Bůh“. Uplynula tisíciletí a nic se nezměnilo: Je stále více těch, kteří chtějí být jako Bůh.

(...)

Nabízí se otázka: Proč nám Pán posílá takové lidi do cesty? Soudím, že proto, aby nám ukázal, jak se nemáme chovat. Aby nám ukázal, že pravou cestou k Němu je opak pýchy, jímž je pokorné uznání, že nejsme nic než prach a že světu kolem sebe i Jemu nemůžeme nabídnout nic jiného než vlastní ubohost.


Pavel Jajtner