Evangelium: Matouš, 20. kapitola, 17. až 28. verš (Třetí předpověď utrpení, Žádost synů Zebedeových)



P. Josef Smola: „Než se ujme slova spolubratr, chtěl bych říci: »Přistoupila matka Zebedeových synů se svými syny.«“ (Cituje z evangelia.) „Kdo by věděl, jak se oba dva jmenovali?... Bratři Jakub a Jan. Já to připomínám také proto, že tu máme dva bratry Jakuba a Jana, kteří se účastní této liturgie. To slovo samozřejmě nebylo jen pro ty dva, ale pro všechny. Jenom jsem chtěl připomenout tu bratrskou dvojici.“

P. Jan Paseka: „Milé děti, jak už jsem řekl na začátku, tak před touto mší svatou jsme se modlili pobožnost křížové cesty. A je dobré, abychom tomu všichni rozumněli. Proč tam jdeme? Proč těch čtrnáct zastavení? Co to pro nás má znamenat? Proč to vůbec děláme? Je dobré, abychom to věděli my dospělí a abyste to věděli i vy mladší a děti. Křížovou cestu se vám budu snažit ukázat na jednom příběhu, který si myslím je dost výstižný k tomu, co jsme konali a co Pán Ježíš pro nás dělal. Řekli jsme, že Pán Ježíš byl na křížové cestě odsouzen na smrt, přijal kříž, nesl kříž, byl svlečen ze šatů, přibit na kříž, potom na kříži co?“

Děti: „Umřel.“

P. Jan Paseka: „Výborně. Potom byl položen do klína Své matky a pohřben. A jaký to má smysl pro každého z nás? To je důležité se ptát a vědět... Jedna malá holčička... – jaké bychom jí dali jméno? Navrhněte.“

Děti: „Anička.“

P. Jan Paseka: „Tak malá Anička byla jednou na prázdninách u své babičky. A nejvíc se jí líbila obrovská kytička, která byla vysoká a měla žlutý květ. Co byste řekly, že to bylo za kytičku? Velká...“

Děti: „Slunečnice.“

P. Jan Paseka: „A ta Anička chtěla takovou kytičku mít doma. Řekla babičce, že by ji chtěla mít taky květinku doma a babička jí řekla: »Já ti dám semínko.« Anička si vzala semínko, odvezla si ho domů, aby příští rok i ona u sebe doma mohla mít také takovou pěknou kytičku. Semínko pečlivě opatrovávala, protože věděla, že až ho jednou zasadí, vykvete z něho taky krásná kytička jako měla babička. Pořád kontrolovala, jestli semínko je na místě, kam si ho dala, aby se jí neztratilo. Až když přišel čas zasadit semínko, tak se jí do toho vůbec nechtělo. A nechtělo se jí proto, protože si říkala: »Když teď to semínko dám do země, tak ho ztratím. A co když mi ta kytička nevyroste? Pak nebudu mít ani kytičku, ani semínko.« Její maminka jí říkala: »To semínko ale musíš zasadit.« Nakonec maminku poslechla, ačkoliv si pořád říkala: »Vykvete? Nevykvete?« Zasadila a kytička jí vykvetla. Nádherná kytička... Proč to říkám? Protože Anička, aby taky měla takovou krásnou kytičku jako její babička, se musela vzdát semínka. Musela ho jakoby ztratit, dát do země. Potom, když se o něj dokázala starat, jí vykvetlo něco mnohem krásnějšího než semínko, které měla. Vykvetla jí nádherná slunečnice... Jako Anička musela obětovat semínko, tak i Pán Ježíš se za nás obětoval. Za nás za všechny. Jakoby ztratil Svůj život, když zemřel. Je to jako s tím semínkem. Na křížové cestě si připomínáme, že Pán Ježíš za nás zemřel, ztratil Svůj život pro nás. Ale taky jako ze semínka vyrostla nádherná slunečnice, Pán Ježíš potom vstal z mrtvých a tím nám otevřel opravdový život. Ne ten, který smrtí končí, ale věčný život. Proto je důležité modlit se křížovou cestu, připomínat si událost, protože tak Pán Ježíš svým utrpením a tím, že šel, že vzal na Sebe Svůj kříž, tím semínko Svého života zasadil, aby mohlo vykvést v něco mnohem krásnějšího... Když se teď v postní době budeme modlit křížovou cestu, mysleme na to, že Pán Ježíš sám na křížové cestě udělal pro nás něco velmi krásného a my si to teď připomínáme. Připomínáme si, že Svou smrtí nám také získal život věčný.“



(kázání P. Jana Paseky, 115. dětská mše svatá, Chrudim, úterý 10. března 2009)



Přímluvy:
Nyní předložme Pánu naše prosby.

Dej, ať Duch Svatý osvítí naše rodiny. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, dej, ať jako Tvé děti záříme Božím světlem. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, dej, ať si zachováme lilii nevinnosti, kterou jsme dostali při křtu. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, dej, ať doma v rodině žijeme v láskyplném prostředí. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, provázej na cestách naše dobrovolné vojáky v Afganistánu. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Všechny tyto prosby Ti, dobrý Bože, svěřujeme skrze Krista, našeho Pána. Amen.