P. Jan Paseka: Masky patří na karneval (kázání)

P. Jan Paseka: „Milé děti, když se řekne maska, co si pod tím představíte? Když někdo řekne, že má masku?“

Děti: „Nějaký převlek nebo něco na hlavu.“

P. Jan Paseka: „No výborně. Víme, kde ji používáme. Kam ji nosíme?“

Děti: „Na karneval.“

P. Jan Paseka: „A když jdeme na karneval, vymýšlíme různé masky, za co bychom mohli jít. Já jsem jednou byl jako kaplan s děckama na křesťanském karnevalu. Tam vymýšlely různé věci, jedna holčička šla za Matku Terezu, dokonce jeden chlapeček šel za mě.“ (Kaple se směje.) „Když se řekne maska, víme, co to je. Prostě oblékáme se do něčeho, co nám nepřísluší a svým způsobem se za tu masku schováváme. Když si uděláme masku, nejsme vidět my, není vidět náš obličej – také podle toho, jakou tu masku uděláme. A proč o tom mluvím? Slyšeli jsme evangelium, jak Pán Ježíš někomu něco říká. To Pán Ježíš ríkal Nikodémovi, jednomu člověku, který byl členem velerady – té velerady, která chtěla Pána Ježíše ukřižovat, která usilovala, aby Ho zabili. Nikodém, který šel za Pánem Ježíšem a kterému Pán Ježíš říkal všechno, co jsme slyšeli, za Ním přišel v noci. Bál se, aby ho nikdo neviděl. Nechtěl, aby lidé věděli, že on za Pánem Ježíšem taky jde. A určitým způsobem měl na sobě jakousi masku, protože se stavěl do role někoho jiného, než kým chtěl ve skutečnosti být. My v našem životě si možná také bereme různé masky na sebe, i když je nevyrábíme z papíru. Když občas někde podvádíme, když občas někde zalžeme, nechce se nám říct pravda, to jsou všechno příležitosti, kde my na sebe bereme masku, kdy chceme být někým jiným, než doopravdy jsme. Nikodém také nejprve nechtěl přiznat, že v Pána Ježíše věří, že za Ním stojí. Až potom, když Pán Ježíš zemřel a ukládali Ho do hrobu, tak se s Josefem z Arimatie k Němu veřejně přihlásil. I my máme šanci, abychom masky, které si děláme, je sundali. Ty masky, jak tady správně řekl... – jak se jmenuješ?“

Děti: „Vojta.“

P. Jan Paseka: „... jak tady Vojta správně řekl, tak ty masky si děláme třeba na karneval. Ale umíte si, děti i my všichni, představit, že bychom v těch maskách chodili pořád? Po náměstí domů a pořád v maskách? To se nám líbí, když jdeme na karneval a jsme v tom zajímaví. Ale abychom chodili v masce pořád, do školy, nakoupit, kamkoliv, do kroužků, to by se nám moc nelíbilo a koukali bychom ji strhnout a odhodit. A takto by to mělo být i s maskou, která nám nepřísluší, když se dopouštíme něčeho špatného. Měli bychom ji rádi ze sebe strhnout a odložit, abychom chodili takoví, jací máme být. A takoví, jaké nás chce mít Bůh. Abychom byli správní lidé, pravdiví, abychom měli rádi pravdu, abychom pak měli taky rádi Pána Ježíše, samotného Boha.“



(kázání P. Jana Paseky, 116. dětská mše svatá, Chrudim, úterý 24. března 2009)



Přímluvy:
A teď s důvěrou předložme Pánu naše prosby.

Pane, prosíme Tě za našeho papeže Benedikta XVI. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě za všechny biskupy a kněze. Ať je pro nás jejich život příkladem a ať mezi námi nevznikají žádné bariéry. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme za mír. Vstup do srdcí všech, kteří válčí. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme Tě, ať postní doba nejde kolem nás. Otevři nám srdce. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Pane, prosíme, dávej nám sílu, ať neseme svůj kříž s ideou, že Ty víš, co prožíváme. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, za zemřelou Vlastimilu Brožkovou, za kterou obětujeme tuto mši svatou. Prosíme Tě, vyslyš nás.

S důvěrou Ti, Pane, předkládáme všechny naše prosby, skrze Krista našeho Pána. Amen.