Rozptýlení v modlitbě

„Když jsem se dnes ráno obrátil v modlitbě k Bohu, chtěl jsem zůstat pohlcen pouze Jím, zaplaven pokojem, který převyšuje všechno chápání, ale dvě vteřiny poté jsem byl ztracen v nepozornosti. Hned, jak jsem si uvědomil, co se děje, obrátil jsem pozornost zpět k Bohu, ale opět, už za pár sekund, jsem byl znovu nepozorný.

Začal jsem v duchu přemýšlet, jestli mám strávit letní prázdniny s neteří a její rodinou ve vile v Monte Carlu nebo s tetičkou v jejím domku v Liverpoolu! Znovu jsem se pokusil vrátit zpět k Bohu, ale má pozornost šla za chvíli zase jinam – mám přijmout pozvání vést exercicie v Kalifornii nebo jet na synodu do Říma? Věděl jsem, čemu bych dal přednost, ale tohle mohla být moje poslední šance, jak si přičarovat červený klobouk!

Máte-li s modlitbou podobnou zkušenost jako já, nezoufejte, mám pro vás dobrou zprávu. Svatá Terezie z Avily říkala, že budeme v modlitbě vždycky rozptylováni, aspoň na tomto světě. Je velký omyl myslet si, že nepozornost je znamením toho, že se neumíte modlit. Co znamená zažít sto a jedno rozptýlení během půl hodiny modlitby? Znamená to, že jste se sto a jedenkrát odvrátili od toho, co vás rozptyluje, a vrátili se zpátky k Bohu. Znamená to, že jste sto a jedenkrát učinili pokání. Znamená to, že jste opakovaně řekli »ne« sobě samým a »ano« Bohu, že jste učinili sto jeden akt nesobecké lásky, který vám umožnil, aby ve vás zemřel »starý člověk« a mohl vzniknout »nový člověk«.“

(Ukázka z knihy Torkington, David – Prorok. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2000, str. 40–41.)