Ekumenické shromáždění (6.7.2009)

Po předchozí pěkné zkušenosti jsme se již s Markétou docela těšily na další ekumenické shromáždění. S nebývalou radostí jsme očekávaly vytoužený den. Den připomínky upálení mistra Jana Husa.
Při nedělní mši jsem se dozvěděla, že akce začne v 19.00 u památníku J. Husa a od 19:45 se bude pokračovat v Husově sboru ekumenickým modlitebním shromážděním. Onen začátek- tedy položení věnce k památníku, mě moc nelákal (a Markéta by to ani nestihla), proto jsme chtěly dorazit až na shromáždění. Samou nedočkavostí jsme se sešly o pár minut dříve před začátkem u Husova sboru.
Jenomže…nikdo tam nebyl- ani po chvíli čekání, přecházení kolem, přemýšlení, jestli se to náhodou u toho pomníku neprotáhlo, či obcházení Husova sboru. Celá šťastná jsem po chvíli našla na nástěnce plakátek s touto akcí… ale Maky mě rychle vytrhla z toho slastného pocitu, že jsme ve správné době na správném místě:
„Vždyť je tady napsaný v 19:45 v modlitebně církve bratrské!“
Zjištění, že jsme pravděpodobně jinde, než jsme chtěly být a fakt, že ani jedna z nás nevěděla přesně (ono ani mlhavě), kde sídlí Jednota bratská, na nás zapůsobilo strašnou silou.
Ani kolemjdoucí nám nikterak neusnadňovali situaci. Celou dobu se na nás velice nápadně dívali, až jsme se kontrolovaly jestli vypadáme normálně.(Ani se těm lidem nedivím.. Jak byste se vy dívali na dvě holky, které asi 6x obešly Husův sbor?:))
Jediné přijatelné způsoby jak zjistit, kde se to místo nachází, byly někoho se zeptat, či dojít na náměstí a kouknout se na informační tabuli města Chrudim. Ale když jsme zjistily, že skoro nikdo neví kde již zmíněná modlitebna je, vydaly jsme se na náměstí.
Minuly jsme památník s krásným věncem, kostel s hodinami ukazujícími 20:15 a konečně dorazily k informační tabuli.
Rychle Markéta namačkala na číselné klávesnici číslo 115 ukazující chrudimské kostely. Rozsvítila se červená světýlka. A hle.. kostel nalezen! A to jen pár kroků od náměstí..
K místu konání jsme došly ve 20:30 a jen s vidinou, že se alespoň setkáme s kamarádem Petrem a dozvíme se, o čem dnešní shromáždění bylo, jsme seděly na schodech blízkého domu a smály se naší hlouposti (i tomu, že se po nás chodci stále otáčejí).
Po chvíli se přece otevřely dveře modlitebny a začali vycházet lidé..
Škoda. Ten den jsme ani nepotkaly Petra, ani nezjistily příčinu častých pohledů našich milých spoluobčanů. Snad se příště už tak lehce neztratíme:)