P. Jiří Heblt: Výš než na Mont Blanc (kázání)

Evangelium: Lukáš, 4. kapitola, 38. až 44. verš (Činnost v Kafarnaum)



P. Jiří Heblt: (Dívá se před obětní stůl, kde leží spousta připravených pomůcek do školy, které budou později požehnány.) „Mám radost tady z těch aktovek. Už jste je měly ve škole dneska? Jo? No, ještě jste se asi neučily, ale – to je život – začne to.“ (Nyní se zaměřuje na obětní stůl, kde jsou přichystaní andílci na kolíčkách na památku pro každého školáka.) „A tohle krásné na oltáři vypadá jako dort, ale není to dort. To se slétli všichni andělé, sedli na oltář a potom se rozlétnou, protože každý z vás si bude moct jednoho andělíčka vybrat a odnést domů. Budete si jej moct připnout a on vás bude provázet cestou do školy. Nebo si ho dáte na stůl, kde budete psát úkoly, a on tam bude s vámi...

Na faře jsem něco našel. Zatím mám většinu svých věcí v krabicích. Jednu jsem otevřel a našel jsem tam toto. Víte, co to je?“ (Zdvihá nad hlavu.)

Děti: „Lano.“

P. Jiří Heblt: „Správně. Na co lano je?“

Děti: „Na lezení.“

P. Jiří Heblt: „Správně, Mončo. – Monču už znám a doufám, že za chvíli budu znát všecky jménem. – Lano na lezení se mi velice líbí, protože mně připomíná spoustu věcí. Když se leze, co se s ním dělá? Víte to?“

Děti: „Uváže se.“

P. Jiří Heblt: „Uváže se a potom se ho kdo drží?“

Děti: „Horolezec.“

P. Jiří Heblt: „Ano. Dneska ráno, představte si to, jsem dostal esemesku. A víte, odkud byla? Byla z Mont Blancu! Protože jeden kluk – trošku větší než vy – se se svými čtyřmi kamarády dneska dostal na Mont Blanc a poslal mi esemesku. Asi čtyři tisíce osm set metrů.

Horolezci, když se chtějí dostat nahoru, mají lano a toho se drží. Lano je velmi důležitá věc. Připomíná mi nejenom horolezce, ale i jiné věci... Lano horolezce spojuje. Co nás drží pohromadě? Že jste rodina, v kostele... – Co máme společného? Proč sem chodíme zrovna my?“

Děti: „Jsme věřící.“

P. Jiří Heblt: „Bezvadně. Krásně jsi to řekl. Jsme věřící. Lano mi připomíná víru, která nás spojuje. Četli jsme i o lásce, že se snažíme mít rádi Pána Ježíše a druhé lidi... Pomohli byste mi někdo to lano rozvázat?“ (První dítko se ochotně zvedá.) Ty jsi statečná holka. Jak se jmenuješ?“

Děti: „Míša.“

P. Jiří Heblt: „Trošku to lano rozvaž, Míšo... Děkuji. Když se horolezci chtějí dostat nahoru, musí se lana pořádně držet. Co kdybychom to zkusili, že byste přicházely, lano bychom si posílali a hezky bychom se jím spojili jako vírou?“ (Děti se postupně chytají se a nakonec oba konce spojují do kroužku.) „Držíte se všichni? Vidíte, lano nás krásně propojilo. Takto se všichni chceme držet Pána Ježíše. Takto v Něj chceme věřit, mít Ho rádi a mít taky rádi jeden druhého. Teď uděláme jednu věc. Nemůžeme mít rádi Pána Ježíše, když nemáme rádi druhé. A tak se otočíme na souseda po jedné a po druhé straně a buď se můžeme na něj usmát, nebo dokonce říct: »Jsem rád, že jsi tady.«“ (Děti plní, co jim pan farář nabídl.) „To je velmi důležité, abychom se drželi lana, abychom se drželi víry, přátelství, lásky. Abychom se prostě drželi Pána Ježíše. Zvládly jste to moc hezky. Při příští dětské už tu lano mít nebudeme, ale proč sem přicházíme a co nás spojuje, to tady bude. A to je přece krásná věc. A my to pořád víc a víc objevujeme.

Jste moc šikovné, teď běžte na místo. Poprosím otce Tomáše, aby šel ke mně. Chci nabídnout ještě jeden pokus nějakému odvážlivci. Lano nás spojuje mezi sebou, ale víra nás spojuje taky s Pánem Bohem. Říkal jsem si, jak bychom to tady udělali, kdybychom lano spustili dolů, ale není moc dlouhé. S otcem Tomášem ho podržíme, pustíme dolů a – vidíte, už lano míří vzhůru k Pánu Bohu. Odvážili byste se někdo toho lana chytit a udělat šplh?“ (Vojta neváhá a odvážně přichází. Pan farář se obrací na svého kaplana.) „Tomáši, teď se nesmíme zahanbit. Jestlipak ho tady v Chrudimi udržíme?“ (Vyzývá malého horolezce.) „Tak zkus nahoru.“ (Kostelem se nese potlesk, že kněží lano udrželi a Vojta kousek vylezl.) „Uff, výborně. Na provazu jsme si ukázali, že víra je něco, co nás spojuje kolem dokola, ale také s Bohem. A že je to něco, co znamená, že člověk stoupá.

Na Mont Blancu asi byli unavení, ale bylo jim tam hezky. Když člověk jde k Pánu Bohu, tak je to daleko víc než Mont Blanc. Nezapomeňte na lano: je to víra, která nás poutá mezi sebou a která nás také poutá k Bohu...“ (Po kázání pan farář požehnal školní pomůcky a andělíčky, které si děti odnesly domů.)



(kázání P. Jiřího Heblta, 123. dětská mše svatá, Chrudim, úterý 1. září 2009)



Přímluvy: (ministranti)
Nebeský Otče, děkujeme Ti, že se můžeme společně modlit a přednést Ti tyto přímluvy skrze Tvého milovaného Syna Ježíše Krista.

Dobrý Ježíši, Ty jsi nás spojil v jedno společenství, Svou církev. Prosíme Tě, abychom dokázali vnímat bratry a sestry vedle sebe a také viděli, že uprostřed nás jsi Ty. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Dobrý Ježíši, prosíme Tě za celý svět. Prosíme Tě, abys Ty, který jsi mocný, dával Svůj mír, pokoj, lásku a milosrdenství tam, kde je ho nejvíce zapotřebí. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Dobrý Ježíši, prosíme za Ty, kteří trpí. Potěš je v jejich souženích a daruj jim Svou sílu. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Dobrý Ježíši, prosíme Tě za všechny žáky a studenty, kteří dnes po prázdninách přišli do škol. Pomáhej jim na jejich cestě za poznáním světa i Tebe. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Dobrý Ježíši, prosíme Tě o Tvou ochranu, žehnej nám i našim nejbližším. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Všechny prosby Ti svěřujeme skrze Krista, našeho Pána. Amen.