P. Tomáš Kvasnička: Otesané hrany (kázání)

Evangelium: Jan, 19. kapitola, 25. až 27. verš (Panna Maria a apoštol Jan pod křížem)



P. Tomáš Kvasnička: „Milé děti, dovolil jsem si na ukázku přinést kostky.“ (Před obětní stůl sype kameny.) „Pak mi řeknete, jestli to jsou nebo nejsou kostky. Z kostek se dá něco postavit. Mohli byste, odvážní, něco zkusit? Pojďte.“ (Děti přicházejí a pan kaplan je vybízí, aby stavěly věž. Zároveň komentuje pro ty, kteří nevidí k oltáři.) „Nějak to začíná padat, moc se to nedaří... Nejvíc tři, čtyři na sebe, víc to nejde. Asi by chtělo, aby měly hrany, jinak to nedrží, že jo?...

Kostky jsou neotesané, nedá se na nich stavět. Mohou nám posloužit jako pomůcka, že i v našem životě, když nemáme žádné základy, tak stavíme, stavíme a pak se nám to sesype. Když máme křivé hrany, tak přiložíme jeden kousek, druhý a dost. Dál už to nejde.

Ale my jsme slyšeli, že je dnes zvláštní památka, svátek Panny Marie, která stojí pod křížem a má zármutek nad smrtí svého syna. Její syn trpí kvůli lidskému hříchu. Už na začátku biblických dějin se objevil lidský hřích. A Maria kvůli tomu také trpí. Dá se to převést i do našeho života, do našich rodin, že naše maminky trpí, když se děje něco zlého. Abychom nebyli zlí, musejí nás trošku otesávat. Když už je hrana, dá se něco stavět, je to lepší, drží to. Když budou všechny hrany otesané, vyroste krásná stavba, krásná věž.

Když nás maminky otesávají, tak nás to možná trošku bolí, někdy se nám do toho nechce. Ale je to pro naše dobro, aby z nás později něco bylo. Když nás maminky kárají, když nám říkají: »Tohle nedělej, udělej to prosím takhle,« tak když je posloucháme, potom jsou naše hrany otesané a už se na nich dá něco stavět. Maminky už nemají takový zármutek, mají z nás radost. Takže vám děkuji a snad se z toho otesávání hran dneska nějak poučíme a něco si z toho odneseme domů. Děkuji, můžete se vrátit.“ (Děti běží zpátky do lavic.)

„Ještě možná pár slov pro dospělé. Otec Jiří mně ráno napověděl při své homilii na vikariátní konferenci: Matka stojí pod křížem, je tam její syn, Marie Magdalská, Marie Kleofášová. A stojí. Když něco stojí, tak je to stabilní. Stáli tam, protože Boha velmi milovali. Měli rádi Pána Ježíše Krista. Nenastalo žádné zázračné vysvobození. Žádné legie andělů nepřišly. Kristus umírá, dokonává dílo spásy. A ti, kdo tam stojí, to vydrží, protože milují, protože mají velikou lásku, která – z Písně písní – je silnější než smrt. Ničeho takového se nebojí.“



(kázání P. Tomáše Kvasničky, 124. dětská mše svatá, Chrudim, úterý 15. září 2009, památka Panny Marie Bolestné)



Přímluvy:
Z oběti a bolesti Ježíše Krista a Panny Marie se rodí v lidských duších věčný život. Prosme, aby se tohoto života dostalo všem lidem. Ježíši, synu Bolestné Matky...

Za církev prosíme, aby s naléhavým voláním přednášela modlitby za záchranu duší. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Za celé lidstvo prosíme, aby utrpení, kterým prochází, jej přivádělo k Tobě. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Za trpící prosíme, aby po vzoru Bolestné Panny Marie dovedli nabídnout své kříže za spásu duší. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Za naše společenství prosíme, abychom oběť mše svaté prožívali s takovým zaujetím, že nevynecháme příležitost zúčastnit se jí i ve všední den. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě, Pane, abys přijal tuto mešní oběť za zemřelou Lenku Vošoustovou. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Ježíši Kriste, Ty jsi chtěl, aby i Tvá Matka měla svou bolestí účast na záchraně nesmrtelných duší. Svěřujeme se do její pěče a prosíme, abychom byli chráněni před hříchem a došli spásy, neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.