Evangelium: Lukáš, 13. kapitola, 18. až 21. verš (Podobenství o hořčičném zrnu a o kvasu)




P. Jiří Heblt: „Slyšeli jsme o Božím království. Co myslíte: je v Božím království hezky? Co myslíš?“

Děti: „Ano.“

P. Jiří Heblt: „Když je něco Boží, tak si většinou s tím spojujeme něco hezkého. Proč je asi v Božím království hezky?“

Děti: „Je tam princezna.“

P. Jiří Heblt: „Princezna tam může být taky... Proč je v Božím království hezky?“

Děti: „Protože tam je Bůh s námi.“

P. Jiří Heblt: „A protože Bůh je láska. V Božím království je láska. Víme, co to je. Pán Ježíš nám říká, že Boží království roste. Že je to, jako když se zasadí malé zrníčko a to zrníčko roste, až je z něj strom. Anebo jako kvas – co jsou kvasnice, jste si možná všimly. Když mamka něco peče, zamíchá je tam, chvíli nechá a pak to pěkně nakyne, udělá z toho třeba buchty, dá do trouby a ty jsou pak výborné. Boží království je něco, co musí růst už teď v nás... Byli jsme na nákupu a něco jsem si přinesl. Podívejte. Poznáte, co to je?“

Děti: „Balónek.“

P. Jiří Heblt: „Plno balónků. Pak, když budete chtít, si je budete moct rozebrat. Dá se s tímto balónkem takto pinkat?“

Děti: „Ne.“

P. Jiří Heblt: „Nedá, že? Co s ním musíme udělat, aby se s ním dalo pinkat?“

Děti: „Nafouknout.“

P. Jiří Heblt: „Mám to zkusit? Už jsem balónek dlouho nenafukoval, ale zkusím to. Držte mi palce...“ (Mohutnými dechy plní balónek vzduchem.) „Radši dost, teď už by to mohlo udělat bum. Byl prázdný, ale teď už se s ním dá krásně pinkat.“ (Při první nahrávce do lavic se však balónek uvolnil a vzduch prudce utekl. Smích.) „Tak dobře, jednou jsme si pinkli. Ještě ho nafouknu a radši už s ním nebudeme dál pinkat...“ (Po dokončení úkolu.) „Na tomto balónku jsem chtěl ukázat, že když je naše srdce prázdné, když v něm není láska, tak mu něco chybí. Potřebujeme se starat o to, aby v nás, v našem srdci, Boží království také rostlo. Jako se balónek nafoukl, tak mi potřebujeme dělat to, aby naše srdce nebylo prázdné. A jak to můžeme dělat? Co pro to můžeme udělat? Hlavně dvě věci: aby naše srdce nebylo prázdné, potřebujeme každý den modlitbu. Druhá věc: musíme se snažit mít druhé lidi rádi a dát jim to najevo, pomáhat jim, být s nimi. Vidíte, jaký je rozdíl mezi prázdným balónkem a plným. Taky vidíme, že když je naše srdce prázdné a není v něm láska, tak je potřeba něco s tím dělat. Dofouknout ho. Obrátit se k Pánu Bohu a obrátit se také k druhým lidem a něčím jim udělat radost, s něčím jim pomoct. Potom Boží království v nás roste a je to něco krásného... Balónky tu rozložím, jako že jsme připraveni k tomu, aby Boží království v nás vyrostlo. Jsme připraveni k tomu, aby nás Pán Bůh naplnil Svou láskou, protože to se při mši svaté děje. Teď si balónky tady necháme, ale pak si je budete moct vzít. Vám se podaří nafouknout určitě lépe.“



(kázání P. Jiřího Heblta, 127. dětská mše svatá, Chrudim, úterý 27. října 2009)



Přímluvy: (P. Jiří Heblt)
Nebeský Otče, obracíme se k Tobě jako Tvé děti a věříme, že Ty nás slyšíš.

Prosíme Tě za církev, aby byla místem, kde Tvá láska skutečně je přítomná. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě za všechny, kdo mají odpovědnost ve státě, za všechny naše politiky. Za to, aby nám dobře vládli a aby jejich vláda byla poctivá. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Prosíme Tě také za ty, kdo trpí, kdo jsou nemocní nebo mají hlad, aby se pro ně našla pomoc. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Za ty, kdo jsou nemocní. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Taky za naše rodiče. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Za kamarády a spolužáky. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Za děti, které žijí v Africe. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Za naši farnost. Prosíme Tě, vyslyš nás.
Za ty, kdo už zemřeli, aby radost z Božího království byla úplně v nich. Prosíme Tě, vyslyš nás.

Pane Ježíši, svěřujeme Ti tyto prosby, neboť Ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.