Při svaté zpovědi...

Svatá zpověď je nejvniternější setkání člověka s Bohem, člověka, který předkládá svou bídu, naděje a tužby své duše Bohu.

Škoda, že mnohý při sv. zpovědi příliš hledí na to, co mu řekně a duchovně dá kněz, a tak málo vidí, prožívá, co mu dává, co s ním činí Bůh!

Hlavní je tu neviditelná milost, proto ji nelze citově prožívat. Je to milost zapojení na smrt a vzkříšení Páně. Na smrt Páně, abychom umřeli všemu starému, co poskvrňovalo. Na vzkříšení, aby v nitru začal nebo aby se plně rozvil nový život, život Kristův. Toužíme obléci Krista.

Čím víc máme na mysli toto tajemství svátostného pokání, tím hlubším se nám stane zážitkem, tím hlubší proměnou, přerodem, něčím opravdu novým, zrozením k něčemu novému, krásnějšímu. Nehleď tedy na člověka; zpovídáš se Bohu. Nehleď nejprv na to, co ti řekne člověk–kněz, ale na to, co pro tebe a v tvé duši činí Bůh!



Převzato z knihy: Mons. Josef Hlouch – Minutěnka (4. prosince). Arca JiMfa, Třebíč.