Vítám vás u Betléma. Přicházíme totiž prostřednictvím bohoslužby k Betlému a slyšíme evangelium – radostnou zvěst: „V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“

Co znamená Betlém se svým poselstvím? Není to jen hezká pohádka vhodná spíše pro děti? Má co říci Betlém i dnešnímu člověku? Ve vánočním příběhu, v příběhu Betléma je skryto podstatné poselství.

Za svých studií jsem o prázdninách cestoval po Německu a tam jsem se setkal s mužem, který se narodil v severních Čechách. Zaujalo mě jeho vyprávění. Vzpomínal na své dětství. Byla tehdy válka. O potraviny byla velká nouze. Jeho maminka měla obchod. Snažila se pomáhat lidem. Extrémním hladem trpěli zajatci, které denně hnali kolem jejich domu na práci. Bylo přísně zakázáno jim jakkoliv pomáhat. Člověku, který by to udělal, hrozil přísný trest. Maminka toho člověka byla statečná a měla srdce na pravém místě. Chtěla pomoci alespoň zmírnit krutý hlad oněch vězňů. Samozřejmě, že ale nechtěla ohrozit svou rodinu. Dělala to tak, že kousky chleba kladla do živého plotu, kolem kterého zajatci chodili. Nevím, zda tímto jednáním ona německá maminka někomu zachránila život, ale vím, že se zachovala nesmírně krásně. I přes velké riziko darovala chléb, aby zachránila život.

O Vánocích není ani tak důležitý stromeček a dárky, které se nacházejí pod ním. Dárky jsou vyjádřením vztahu, dáváme si je pro radost. Pravé Vánoce ovšem netvoří to, co držíme v rukou.

Pravé Vánoce – to je vlastně Betlém! Betlém, to znamená dům chleba. Betlémská scéna nám ukazuje o Vánocích něco daleko podstatnějšího.

My se totiž obejdeme bez kolečkových bruslí a nakonec i bez mobilního telefonu a počítače, ale neobejdeme se bez toho, co je opravdu podstatné. Neobejdeme se bez chleba. Ten betlémský chléb je Ježíš Kristus sám. On sám řekl: „Já jsem ten chléb živý...“

V čem je chlebem? Když o tomto Ježíšovi čteme v evangeliu, jak se setkával s lidmi, vidíme, že jim ukázal něco, co je opravdu podstatné, k životu nezbytné. Obejdeme se snadno bez přepychu, ale živoříme, když nejsme opravdově milováni a přijímáni. Jen přežíváme, když se dennodenně přesvědčujeme o tom, že pro své okolí málo znamenáme.

Každý člověk potřebuje každý den tento „chléb“, potřebuje přijetí, povzbuzení, zájem, pomoc, toleranci a bezpečí. Každý z nás potřebuje být alespoň někomu blízký. To je to podstatné, to je „chléb“, bez kterého se zaživa umírá a nezachrání to žádná sebedokonalejší věc.

Právě ten Ježíš narozený v Betlémě přinesl tento „chléb“ všem lidem, s kterými se potkával. Přinesl jim hluboký prožitek lidské blízkosti a také zážitek nejvyššího Dobra. V jeho společnosti se lidé cítili přijati a pochopeni. On se nikdy nenechal odradit tím, jak ten člověk, s kterým právě mluví, navenek vypadá. Neviděl na prvním místě jeho chyby, ale člověka, s kterým chtěl navázat vztah. Neštítil se ani lidí zohavených fyzicky. Veřejného kolaboranta, kterým všichni jeho spoluobčané opovrhovali, klidně zavolal: „dnes musím zůstat v tvém domě.“ Nevěrné ženě řekl: „Já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“ Jak krásně asi bylo těm lidem, když se s ním setkali.

Ježíš to podstatné nabízí stále. Dává lidskému životu význam, dává přijetí a lásku.

To není mrtvá historie, právě o tom jsou i letošní Vánoce. Betlém znamená, že jsme milováni a že náš život má význam. Uvěřme, že se nám každý den nabízí živý Boží chléb. Uvěřme, že to podstatné v našem životě je to, když druhým dáme pocítit přijetí a lásku. Nekupujme jen drahé dárky, v nich to podstatné není. Nebojme se přijmout dar Boží lásky, která je tak blízko a docela zadarmo. Nebojme se říci lidem kolem sebe, že je máme rádi a že pro nás jejich život má cenu. Po vzoru Ježíše Krista a konec konců i po vzoru oné německé ženy staňme se chlebem pro druhé lidi!