»Když se [Ježíš] ráno vracel do města, dostal hlad. U cesty uviděl fíkovník, šel k němu, ale nic na něm nenašel než listí. Řekl mu: „Nikdy, až navěky, ať z tebe už nevzejde ovoce!“ Fíkovník ihned uschl. Když to viděli učedníci, podivili se tomu a řekli: „Jak ten fíkovník hned uschl!“ Ježíš jim na to odpověděl: „Amen, pravím vám: jestliže budete mít víru a nebudete pochybovat, dokážete nejen to, co se stalo s fíkovníkem, ale i kdybyste řekli této hoře: ›Zdvihni se a vrhni se do moře!‹ stane se to. A dostanete všechno, zač budete v modlitbě prosit s vírou.« (Matouš 21, 18–22)



Příběh, který ve svém evangeliu uvádí rovněž svatý Marek (Mk 11, 12–25), následuje po Ježíšově slavném vjezdu do Jeruzaléma, tedy zhruba v polovině dubna. Jak se dočteme v poznámce k tomuto úryvku, dozrávají v Palestině fíky dvakrát ročně: v červnu a kolem září. Strom tudíž ještě nemohl mít ovoce. Pán Ježíš ukazuje na fíkovník plný neužitečného listí bez zralých plodů a užitku. A srovnává ho s izraelským národem přeplněným farizejskými předpisy, na kterém chybí ovoce dobra.

Snažme se, aby naše duše neměla jen nezměrné hromady zelených lupenů. Ale aby hojně kvetla a přinesla plno sladkých plodů. K tomu potřebujeme hlavně pevnou víru a silnou vůli. Kdo z nás nikdy nezapochybuje? Kdo nikdy nepocítí beznaději? Kdo není nikdy znaven ze svých problémů a z těžkostí okolního světa? Kdo neustále staví na prvním místo milujícího Boha?

Ježíš říká jasně: „Věř! Měj víru! Důvěřuj! A všechno se ti splní!“ Ale poručit si a pak neustoupit a neslevit, nejde naráz. Postupně si stavme laťku výše. Zasaďme nejprve strom do země a pečlivě se starejme, ať neuschne, obsype se odolnými kvítky a přinese mnoho krásného, chutného a zdravého ovoce. Bůh stvořil lidi ke Svému obrazu a každého z nás miluje. Stejně jako malé děti svěřme se Otci do náručí a řiďmě se bez odmlouvání Jeho radami. A když se nám nesplní doslovně to, po čem jsme prahli, vězme, že Pán všechno ví nejlíp a pro každého připravil nejlepší scénář. Cesta za Ním může být hodně úzká, strmá a trnitá, ale vždy vede ke spáse.



(část je na základě poznámek v knize Česká liturgická komise – Nový zákon. Thaurdruck, Praha 1989)