Tábor Chotěborky 2010 aneb Jak se z nás stali indiáni

Mezi dvěma chrudimskými poutěmi se dvacet dětí, sedm vedoucích a postupně oba naši otcové vydalo nedaleko Dvora Králové nad Labem do Chotěborek. Od pondělí 9. srpna 2010 do neděle 15. srpna 2010 jsme zde prožili týden plný dobrodružství, her, poznávání svých schopností i seznámení s novými kamarády.

Všechna tábornická rána začínala hudebním budíčkem. Nejprve je třeba rozhýbat svaly, a tak jsme utíkali na rozcvičku. Po snídani ve velkém stanu a následné hygieně začínal dopolední program. Každý den byl věnován jednomu tématu – v úterý jsme poznávali indiánské tradice, ve středu se vydali po stopách bizonů a medvědů a odpoledne nás navštívily řeholní sestry – misionářky, ve čtvrtek jsme se snažili přežít, sehnat potravu a sami si uvařit polévku a v pátek jsme vyrobili zbraně a vydali se na lov.

Před polednem jsme většinou venku slavili mši svatou, při které děti hrály na vlastnoručně vyrobené hudební nástroje. Při polední pauze byl čas na sbírání medvědích drápů za individuální dovednosti (mlčení, hlad, obratnost, bosé nohy, lukostřelba, hvězdy, rostliny, uzly, odvaha). Odpoledne jsme se opět vydali do lesa či na louku. Večer přišel na řadu slavnostní nástup u ohně, při němž oba kmeny Tajdžů i Dadavajů tancovaly své tance a při kterém byly odměňovány za urputné celodenní snažení.

Program vyvrcholil sobotní sedmihodinovou napínavou hrou, ve které mladí rudoši museli využít všechny získané dovednosti. Každý indián měl svou nezastupitelnou roli a svůj vlastní úkol, kterým mohl získat svému týmu životy či munici do závěrečného střetu s bílými tvářemi. Oběma skupinám se společnými silami podařilo nalézt ztracený talisman.

Náš veliký vděk si zaslouží všichni, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na zdárném průběhu tábora. A to také vám, drazí farníci, kteří jste nás po celou dobu provázeli svými modlitbami a fandili nám na dálku...