V sobotu 11. září 2010 se naše farnost vydala na pouť. Cílem se stal Vranov u Brna a Slavkovice u Žďáru nad Sázavou. Ale vezměme to hezky popořadě.

Autobus naplněný do posledního místa, můžeme jet! Cestou se modlíme ranní chvály, což byla v takovém společenství a prostředí pěkná nová zkušenost, radostný růženec a dozvídáme se první informace o místech, na která míříme. Vranov u Brna, mariánské poutní místo, slavící tento rok 770 let od zjevení Panny Marie, nás už zdálky vítá věžemi kostela. Začínáme prohlídkou svatyně a povídáním o zdejší historii, jež nám představí sestra Zdislava a bratr Milan. Žijí tu totiž Školské sestry sv. Františka a Nejmenší bratři sv. Františka z Pauly, kteří se starají jednak o farnost, jednak slouží v Duchovním centru, které tu je 10 let a nabízí duchovní akce i ztišení všem, kteří přichází. Po prohlídce slavíme mši svatou. Jak krásné, že se k nám přidává P. Pavel, který stál u zrodu stavby kostela Božího milosrdenství ve Slavkovicích, kam také pojedeme! Vranovské varhany se krásné rozezněly pod prsty Káti Jirešové, díky. Po mši svaté je na každém, čím naplní další čas. Jeden obědvá a konverzuje, další zůstává v tichu kostela před soškou Panny Marie, jiný využívá možnost slavit svátost smíření. Po druhé hodině se loučíme s tímto nádherným místem, kde Panna Maria spolu se svým Synem opravdu mocně působí.
Posouváme se do Slavkovic, vesnice poblíž Žďáru nad Sázavou, kde je kostel Božího milosrdenství, jediný v ČR. Jeden z tamějších bratří pallotinů nám představuje svatou setru Faustynu a odkrývá tím i krásu Božího milosrdenství. Poté si ještě prohlížíme moderní kostel a obdivujeme jeho hloubku – střechu jako sevřené dlaně, barevné vitráže jako oheň a vánek Ducha svatého nebo kříž spojující obě stěny kostela. Po zhlédnutí křížové cesty v přírodě a společném fotu nasedneme do autobusu a plni zážitků a radosti z krásného dne odjíždíme domů. Nastává čas nešpor, proto neleníme a připojujeme se k večerní modlitbě Církve.

Po téměř dvanácti hodinách se vracíme do Chrudimi. Myslím, že je zač děkovat, protože každý svou přítomností přispěl k pěknému prožití. Díky otci Jiřímu a otci Tomáši, že tuto pouť duchovně, organizačně i aktivně zastřešili. Znovu jsme měli šanci se nechat ujistit, že Panna Maria nás zve k živému vztahu se svým milosrdným Synem a že jsme pod její ochranou. Hurá do světa, kde se máme snažit šířit toto radostné poselství.