JAK JEN TOUŽÍM...

Jak jen toužím, abys v sobě prožil advent.
Jak jen toužím, aby roztála tvá odmítavost i tvá chladná uzavřenost a abys mi znovu pohlédl do očí.
Vždyť ti jdu vstříc na všech tvých cestách.
A přece jsem ještě nikdy k tobě nesměl přistoupit.
Já, tvůj Bůh.

Jak jen toužím, abys v sobě prožil advent.
Jak jen toužím u tebe bydlet, žít důvěrně s tebou a sdílet všechna tvá břemena.
Vždyť ti jdu vstříc ve všech tvých přáních.
A přece jsem ti ještě nikdy nesměl žádné splnit.
Já, tvůj Bůh.

Jak jen toužím, abys v sobě prožil advent.
Jak jen toužím, abys mě vpustil do svého smutku a své temnoty, do svých porážek, i do svého plynoucího času.
Vždyť ti jdu vstříc do všech tvých vězení.
A přece jsem tě ještě nikdy nesměl osvobodit.
Já, tvůj Bůh.

Jak jen toužím, abys v sobě prožil advent.
Jak jen toužím znovu se zrodit ve tvém městě, ve tvé ulici, ve tvém domě a ve tvém srdci.
Vždyť ti jdu vstříc od věčnosti k věčnosti.
Ale hledám jen tebe.
Já, tvůj Bůh.


„Přijď, Pane Ježíši,
ty, kterého národy očekávají,
a potěš nás svou blízkostí.
Přijď, ty lesku Boží nádhery,
ty sílo a moudrosti Boží:
Proměň noc našeho života v den
a dej světlo našim očím.“
(podle sv. Bernarda z Clairvaux)