2. února
Tak už se nám opět prodlužuje den na úkor noci. Jak se říká: na Boží narození o bleší otočení, na Nový rok o slepičí krok a na Hromnice o hodinu více. Ale ví někdo vůbec, co to ty HROMNICE vlastně znamenají?

Na svátek Hromnic lidé už poněkud pozapomněli, drží jej snad jen starší generace a věřící. Tento svátek byl znám i ve starých pohanských kultech. Už ve starém Římě se počátkem února slavíval svátek očišťování spojený s pokáním a půstem. Souvisel s přípravou jarních polních prací, kdy bylo potřeba podle starých pověr získat přízeň bohů a duchů, na nichž závisí úspěch zemědělských prací. Lidé odháněli duchy zlé a přinášeli oběti duchům dobrým, čímž se snažili zajistit jejich přízeň a podporu.

Křesťanství dalo tomuto pohanskému svátku duchovní rozměr. Tento den je v křesťanském světě vzpomínána událost z Nového zákona. Podle starozákonních předpisů o rituální čistotě byla žena po porodu považována za nečistou po narození chlapce 40 dní a po narození děvčete dokonce 80 dní. Po uplynutí této doby musela rodina přinést knězi za hřích oběť (podle poměrů beránka nebo párek holoubat). Potom žena opět nabyla své předchozí čistoty.

Přesně tak to učinili i Josef s Marií, když přinesli čtyřicátý den po narození malého Ježíše do chrámu. Zde se Ježíš setkal s prorokem Simeonem a prorokyní Annou, kteří sem přišli inspirováni Duchem svatým, aby spatřili Boží dítě. Tehdy byla vyřčena zásadní věta: „On je světlo světa.“ Ježíš je tím světlem – světlem k osvícení národů, které přináší naději.

Od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši jako světle pochází zvyk, který oficiálně vstoupil do křesťanské liturgie kolem 11. století. V tento den lidé světí svíčky, kterým se říká hromničky a kterými si připomínají Boží přítomnost, Boží ochranu. Při bouřkách lidé posvěcené svíce zapalovali, vkládali do oken a společně s modlitbou svolávali Boží ochranu. Svíce byly zapalovány také u nemocných a zemřelých, aby je Boží světlo doprovázelo na cestě do věčného života.

Protože je tento svátek spojován také s ochotou zasvětit svůj život Bohu, je dnes v katolické církvi slaven také jako Den zasvěceného života řeholníků a řeholnic.

(převzato ze stránek farnosti Počátky)