CO JE A CO NENÍ PŮST

Půst je, když dělám, co se mi jindy nechce.
Půst není, když si odepřu, po čem netoužím.

Půst je změna zvyku.
Půst není neoholit se a nevykoupat se.

Půst je, už když chci, mám úmysl něco dosažitelného ztratit,
ale není, pokud tím zároveň nechci získat něco pro druhého.

Půst je nasměrování peněz, věcí, jídla.
Půst ale není, když nasměrování provedu do vlastní peněženky, bytu, žaludku.

Půst je, když si na další den hrdinně objednám v jídelně místo pořádného masa salátovou mísu.
Půst není, když mi zítra přijde líto, jaký že jsem to byl včera hlupák.

Půst je, když se aspoň na chvíli smířím s nedostatky svých blízkých.
Půst není, když si to pak koncentrovanými výčitkami vynahradím.

Půst je, když obdaruji,
ale není, když dám jen přesně ze svého nadbytku.

Půst je, když dávám a nevím s jistotou, kde můj příspěvek ve skutečnosti skončí.
Půst není, když po zklamání z neužitečnosti své investice, sil a chuti zanevřu na štědrost.

Půst je, když si trhám okvětní lístky ne se slovy: má mě ráda – nemá mě ráda, ale se stále stejnými slovy: mám je rád, mám je rád.

TO JE PŮST!

Převzato z knihy Martina Holíka: Pane, ať slyším! Vydalo Karmelitánské nakladatelství.