Drazí věřící, milí přátelé, postní doba vrcholí. Spojeni s Ježíšem Kristem se připravujeme k účasti na Jeho hodině. Hodině, určeném času, v němž se zcela vydává za nás, za spásu světa. O této hodině Pán hovoří také jako o kalichu, který má vypít a o křtu, v který má být ponořen.

„Můžete pít kalich, který já piji?“ Je to kalich kříže zhořklý žlučí celého světa, který sám Pán přijímá se strachem a chvěním. „Můžete se dát ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ (srv. Mk 10,38) Je to křest sestoupení až na dno propasti v solidárnosti s námi všemi hříšníky. „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.“ (Ř 6,34)

Při velikonoční vigilii Bílé soboty bude před námi křtitelnice, i když letos v ten čas nebude nikdo křtěn. Křestní bohoslužba je zde jako pevná součást liturgie velikonoční noci. Opět budeme mít před očima velikonoční svíci ponořovanou do vody se zvoláním: “Ať skrze tvého Syna sestoupí do tohoto křestního pramene síla Ducha svatého.“ Potom je obnova křestních slibů se zapálenou svící jako při křtu: od svíce velikonoční, od Kristova světla, které tma zla, hříchu a prázdnoty nepohltila. Držíme svíce a naše tváře jsou ozářeny Kristovým světlem. To světlo se najednou rozhořelo a my je držíme v rukou! O tomto světle vydáváme svědectví a zříkáme se tmy, hříchu, zlého a vyznáváme Krista, světlo, které přišlo na svět zlomit moc smrti, hříchu, tmy.

Do velikonoční vigilie ještě zbývá pár dní prosit za to, abychom letos v roce křtu skutečně vstoupili do Ježíšova příběhu, byli s ním v úzkosti Getsemanské zahrady, doprovázeli jej na křížové cestě, když nese naše hříchy, neopouštěli Krista v bolestech smrti, klečeli u jeho hrobu a zažívali s ním radost vzkříšení do nového života.