VELKÝ PÁTEK
V letošním roce nám čeští a moravští biskupové v rámci přípravy na rok 2013, kdy uplyne 1150 let od příchodu sv. bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, nabízejí křestní obnovu – rok křtu. Postní doba a slavení Velikonoc je tak jako tak cestou k obnovení křtu, a proto liturgii Velkého pátku můžeme letos prožít ještě v hlubší spojitosti s tajemstvím našeho křestního vyvolení.

Křest v sobě zahrnuje a uskutečňuje tři stránky – trojí křestní obdarování. Na prvním místě spojuje člověka s Bohem skrze Ježíše Krista. Dále je křest tajemstvím, ve kterém se uskutečňuje naše záchrana od hříchu. Nakonec nás křest vtěluje do společenství církve. Budeme zakrátko znovu slavit liturgii Velkého pátku, která se rozvíjí ve třech částech – v bohoslužbě slova se čtením Janových pašijí, v uctívání kříže a ve svatém přijímání. Ve všech třech částech najdeme a znovu prožijeme trojí křestní obdarování.

V Janových pašijích čteme, že u Ježíšova kříže stála jeho matka. Předložka „u“ neoznačuje jen místo, kde Maria stála, ale znamená její spojení s Ukřižovaným. Maria nestojí pouze fyzicky blízko kříže, ale stojí Ježíši blízko celým svým srdcem. Při četbě pašijí, při uctívání kříže a zejména při svatém přijímání na Velký pátek i my můžeme vírou nově vstoupit do Ježíšovy blízkosti, zakusit, že jsme s Ním navěky spojeni.

U Jana dále čteme, že Ježíš skonal – vydechl – vydal ducha (Ducha). Maria s Janem a se ženami přijímají pod křížem Ducha Kristova – Ducha svatého – dárce života a spásy. Také čteme, že z probodeného Kristova boku vytryskla krev a voda. Krev a voda z Jeho boku obmývá lidský hřích – můj hřích. Na Velký pátek můžeme tak znovu přijmout velký dar spásy – úplného a bezpodmínečného odpuštění a naplnění novým životem.

Nakonec můžeme vidět u kříže skupinku osob, to je zárodek církve. V těžké chvíli jsou spolu. Ježíš chce, abychom za Ním šli spolu. V prožitku velkopátečních obřadů můžeme znovu pod křížem přijmout své bratry a sestry. Můžeme se znovu odhodlat k odpuštění a k přijetí každého, můžeme poprosit o obnovu našich vzájemných vztahů. Vždyť Ježíš nám z kříže dává jeden druhého, dává nám společenství, dává nám církev.



SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ – HOD BOŽÍ VELIKONOČNÍ
V neděli 24. 4. budeme slavit největší slavnost celého liturgického roku – Zmrtvýchvstání Pána Ježíše. Do této bohoslužby se nejvíce promítne tajemství našeho křtu s trojím křestním obdarováním. Prožitek bude umocněn, dáXXXli Bůh, tím, že při ranní mši bude pokřtěn nedávno narozený chlapec. To dítě bude proměněno Kristovou blízkostí, odpuštěním dědičného hříchu a vstupem do společenství církve.

Na konci nedělní bohoslužby ještě proběhne tradiční žehnání velikonočních pokrmů. Žehnací modlitba je krásná a vyjadřuje mnohé: „Pane, ty ses po svém zmrtvýchvstání ukázal svým učedníkům a jedl jsi s nimi. Tys i nás pozval ke svému stolu a s námi slavil velikonoční hostinu. Požehnej tyto pokrmy a zasedni s námi k velikonoční hostině v našich domovech. Kéž roste naše vzájemná láska a velikonoční radost a kéž jednou všichni zasedneme ke stolu tvé věčné velikonoční hostiny.“

Být s někým u stolu znamenalo v Ježíšově době výraz přátelství a blízkosti. Slova, „tys i nás pozval ke svému stolu,“ vyjadřují to, že jsme Jeho přátelé, že On je nám blízko, že jsme s Ním díky křtu spojeni.

Ježíš ještě před Velikonoci jedl s hříšníky. To mu mnozí vytýkali. Nedělal to proto, aby provokoval, nýbrž proto, aby naznačil, že přináší hříšným lidem odpuštění a spásu. Slavení svátků není pouhý folklor a téměř polomrtvá tradice, je to slavení a dokonce vylití Božího milosrdenství. „Tys i nás pozval ke svému stolu,“ znamená: „Tys nám odpustil!“

U Ježíšova stolu nemůžeme být ale sami, můžeme u něj zasednout jen společně s druhými. Proto nad pokrmy prosíme: „Kéž roste naše vzájemná láska.“ Vždyť On nemůže přijmout naše malichernosti, které nás denně rozdělují. On přijímá každého a touží, abychom i my se přijímali z lásky k Němu.

Letošní Velikonoce uplynou brzy v toku času, obnovené křestní obdarování však může stále přetvářet náš všední život.