Milí farníci, drazí věřící, blíží se slavnost Nejsvětější Trojice, o níž se obtížně hovoří, píše, ale pro nás je Trojice sama bytostně důležitá. Než lidský jedinec začne o něčem mluvit, musí si to nejprve představit. A krásnou představu ztvárnil ruský ikonopisec Andrej Rublev. Napsal ikonu Abrahámovi hosté a nadepsal: Svjataja Trojica.



Postavy Trojice sedí u stolu, který se podobá spíše oltáři, nádobí na stole vypadá jako obětní kalich, pokrm jako beránek. Postavy mají plášť modré barvy, jako mají společné božství. Prostřední postava má svrchní plášť fialový, tak bývá zobrazován Kristus během pozemského života, levá postava jej má hnědě průhledný – zemitá látka původního stvoření, zelená barva svrchního pláště pravé postavy, symbolismus života, zaměřuje pohled do budoucnosti církve. V rukou třímají všichni tenká žezla, znamení moci, mají zlehka naznačená zlatá křídla nezemské Božské vlády, která se vzájemně lehce dotýkají v projevu lásky a představují také vysokou duchovnost, vytékající ze společného zřídla. Pohled dvou postav je upřen na toho levého – očekávají závažné rozhodnutí o spáse světa. Nad levou postavou je naznačen dům Otce, v němž je mnoho příbytků, které nám Syn připravuje. Za prostřední postavou je dub, pod nímž Abrahám přijal hosty, který má připomínat strom pokušení v ráji, který odkazuje na dřevo – strom kříže, kterým má být toto provinění napraveno. Strom je nakloněný. Toto naklonění zvýrazňuje myšlenku staré nakažlivé viny a její trpké nápravy.

Trojice, ač by si sama vystačila, není uzavřená, ale u stolu má otevřené místo, kam stačí přisunout židli a posadit se. A to je důležité a stálé pozvání Nejsvětější Trojice pro nás, pro každého člověka: pozvání ke stolu, k pokrmu, k nazírání, přemýšlení, lásce, přebývání.

(inspirováno podle knihy Jřího Novotného: „Světlo ikon“)