Duch pravdy

Potřebujeme přece poznat pravdu: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Jan 8, 32) Pravdy a tím i vnitřní svobody se nám mnohdy nedostává. Proto musíme znovu a znovu hledat a přijímat pravdu o sobě, o druhých i o Bohu. „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.“ (Jan 16, 13) Pravda je mnohostranná, jak jsme slyšeli v nedělním kázání 6. neděle velikonoční z úst P. Prokopa Brože. Není ji možné dosáhnout bez Ducha svatého.

První krok na cestě k pravdě: Duch nás usvědčuje z hříchů a dává nám odpuštění. „On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud.“ (Jan 16, 89) V prvním kázání po seslání Ducha svatého slyšíme z Petrových úst strašnou obžalobu: „Vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili.“ (Sk 2, 23) Díky působení Ducha lidé, kteří vyslechli tato slova, pochopili, že Ježíš zemřel za hříchy. Sami se hříchů dopustili. Mají tedy podíl na jeho smrti, přestože toho dne nebyli na Golgotě a nepřibíjeli hřeby. Duch svatý jim pomáhá vidět vlastní hřích na pozadí Kristovy smrti na kříži. Sice jsou usvědčeni, ale ve křtu přijímají odpuštění. Ve světle Ducha může člověk poznat pravdu o sobě i o Božím milosrdenství.

Druhý krok k uvedení do celé pravdy spočívá v tom otevření se Duchu svatému jako dárci porozumění a jednoty. Lidé v dávném Babylónu si troufají sami zabezpečit svou existenci a zajistit budoucnost. Jejich úsilí však končí zmatkem: „Zmateme jim řeč, aby si navzájem nerozuměli. I rozehnal je Hospodin po celé zemi.“ (Gn 11) To známe dobře, mluvíme spolu, ale nerozumíme si. Úplně jiná situace nastala před dvěma tisíci lety v Jeruzalémě: „Všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích.“ (Sk 2) V Jeruzalémě Duch Svatý způsobil, že si rozuměli všichni a hned vzniklo nové společenství: „...a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.“ Takto začala vznikat církev. Porozumění vede k jednotě, ke vztahu, k přátelství a k lásce. V síle Ducha chceme žít v pravdivém souladu s druhými.

Třetí krok k plnosti pravdy je přijetí Ducha svatého jako dárce modlitby. „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá ne vyslovitelným lkáním.“ (Řím 8, 26) Modlit se přes všechny překážky a obtíže, modlit se bez sladkých útěch, ve věrnosti, to otvírá člověka pravdě a svobodě. S pomocí Ducha chceme mít živý vztah s Bohem, který je Pravda sama.

Slavíme slavnost Seslání Ducha svatého a prosíme, aby pro nás nebyl tím, koho neznáme. Prosíme, aby byl pro nás Duchem pravdy.