Nástěnka 2010 - Prázdniny a odpočinek

DESATERO NA PRÁZDNINY
1. Rozluč se se svými, ale ne s Bohem.
2. Nezapomeň si vzít nejen všechny potřebné věci, ale i něco pro duši.
3. Obuj si boty, které ti vydrží na cestu do kostela.
4. Choď po všech křižovatkách a cestičkách, ale nezapomeň na cesty Boží.
5. Smetí dávej pod kameny a do odpadkového koše, ale ne do své duše.
6. Na cestě neházej kameny, ale úsměvy.
7. Nasyť žaludek, nenech však hladovět duši.
8. Choď nejen podle turistických značek, ale i podle Božích přikázání.
9. Až si nasadíš barevné brýle, ať ti nezacloní Boha.
10. Vrať se z prázdnin nejen zdravý, ale i lepší.


Člověk, který si neumí odpočinout, by se měl zamyslet nad tím:
- jak vidí svůj význam, zda neočekává vše od sebe, od svých omezených sil a možností,
- jak důvěřuje v Boha, který se o člověka stará,
- jak umí spolupracovat s druhými a s Bohem,
- zda mu práce není bohem, drogou a smyslem všeho.


PRÁZDNINOVÁ LITANIE
Ochraň mne
před nesmyslnými dny nudy,
před dny bez modlitby a bez myšlenek na Tebe,
před tlacháním a špinavými řečmi,
před skleslostí, prostředností, neovládáním se,
před lhostejností.

Prosím tě,
otevři mi oči pro všechno dobré a krásné,
ať má ústa nacházejí slova radosti,
ať jsou mé ruce ochotny dávat a pomáhat,
ať s bdělým duchem přijímám pravdu,
pomoz mi, abych svým životem zvěstoval Tebe.
(Alfonso Pereira: Myšlenky a modlitby)


NĚKOLIK RAD PRO TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU
1. Vymez si každý den nějaký čas na svého koníčka, který tě uvolňuje a uklidňuje.
2. Vyjdi si častěji do přírody. Věnuj čas prohlížení květin a přivoň si k nim. Sleduj a poslouchej vlny na vodách potoka, řeky, rybníku či jezera. Podívej se i vzhůru a obdivuj hvězdy.
3. Přečti si svou oblíbenou knihu či báseň.
4. Zamýšlej se nad svou poslední těžkostí, krizí a najdi v ní nějakou pozitivní stránku.
5. Vzpomeň si na své oblíbené vtipy a směj se!
(Podle Johna Powella)


UMĚT SE ZASTAVIT
Velmi často se člověk v dnešní době ničí proto, že nemá volný čas, nebo si ho už neumí udělat a zastavit se, porozhlédnout se a uvědomit si sebe sama. Spěch mu dává dojem života. Ve skutečnosti se takto ale pouze ohlušuje, utíká před sebou samým a odsuzuje se k pudovému životu. Ochota zastavit se je ale první krok, který člověku dovolí vrátit se k sobě samému.
Být ochoten zastavit se znamená být připraven pohlédnout na sebe sama. Nemusíš ale na sebe hledět sám. Sobě totiž plně porozumíš jen ve světle Božím, který tě stvořil k naplněnému životu.
Neboj se v běhu svých dní chopit všech příležitostí, které ti život nabízí, abys přišel k sobě a setkal se s Bohem:
když čekáš na autobus,
když čekáš na semaforech,
když čekáš, než se uvaří voda na kafe,
když čekáš, než se ochladí láhev s mlékem pro dítě,
když čekáš u telefonu, který je obsazen,
když jsi na dovolené...
(Podle M. Quista)


ODPOČINEK MŮŽE BÝT:
příležitostí k zamyšlení nad sebou,
příležitostí k (pře)hodnocení zaběhaných životních cest,
příležitostí k pohledu na sebe a na život pod jiným zorným úhlem,
příležitostí k načerpání sil pro tělo i ducha,
časem pro lidi blízké: děti, partnery, stárnoucí rodiče, opuštěné přátele,
skvělou příležitostí, abychom zjistili, že i bez nás se svět ani nezhroutí, ani nezastaví,
příležitostí k obdivování Božího díla,
obdobím, kdy máme dostatek času pro Boha.

ODPOČINEK NEMÁ BÝT:
dobou horečného pobíhání od města k městu, od památky k památce,
časem pro sbírání dojmů, kterými později ohromíme své přátele,
otrockou prací,
jiným výrazem pro lenost a zahálku.