WYD Madrid: Jaký pohled mají ostatní účastníci z Chrudimě?

V Madridu jsme se dopoledne účastnili českého programu. Jak to probíhalo?
Vojtěch Novotný: Začínali jsme sérií písniček s kapelou Credenc. Po úvodní modlitbě nás přivítali moderátoři s hranou hádankou světce. Dále jsme naslouchali svědectví svých vrstevníků či sledovali počínání madridských maskotů, jak i oni zapouštějí kořeny ve víře. Středem setkání byla katecheze některého z našich biskupů, na kterou odpoledne následovaly diskuze ve skupinkách. Před polednem jsme dospěli k vrcholu ve mši svaté. Za český program si naši pořadatelé zaslouží velikou pochvalu...



Ochutnala jsi nějakou španělskou specialitu? A chutnala ti?
Kristýna Boháčová: V sobotu, když jsme relaxovali v parku na sídlišti poblíž letiště Cuatro Vientos, mi jako jedné ze čtyř byla nabídnuta sprcha. Neváhala jsem ani chvilku, a tak se mé madridské zážitky obohatily o setkání s jednou skvělou rodinou.

Po osvěžující sprše nás též výborně pohostili. Nepamatuji si názvy, ale jídlo se pokusím popsat. Nejprve se v mé sklenici na víno objevila síludodávající směs rajčat, okurek, nějakého koření a ledu. Druhý chod tvořilo oko ze španělského vola :-), americké brambory a především další směs rajčat, paprik, lilku a jiných pochutin. Nakonec nějaká osmažená ryba v sýru. A jako poslední se dostal ke slovu meloun :-).

Všechno bylo mnohem propracovanější, než jak popisuji. Španělské jídlo je lehké – žádné české knedlíky a těžké omáčky. Viva zelenina :-)!



Jaký dopravní prostředek je nejvhodnější pro přesuny po Madridu? Kde jsi byla ubytovaná?
Ludmila Soukalová: Nejlepším a nejakčnějším dopravním prostředkem je zaručeně madridské metro. Skvěle klimatizované, dvanácti linkové, během světových dní dosti plné a také skýtající nová setkání s mladými z celého světa... Prostě metro je nej:-). Při příjezdu jsme na recepci dostali mimo jiné i sedmidenní jízdenku, kterou jsme 100% využívali dennodenně. Nejčastěji při přesunu z místa ubytování na místo, kde probíhal český program. Dále jsme také jezdili metrem na obědy a večeře a zkrátka tam, kam bylo potřeba popojet.

Hlavní město Španělska je holt město rozlehlé, takže pěšky bychom nestíhali. Metro se však někdy prohýbalo pod velkým množstvím nastoupených lidí, inu, zkrátka bylo přecpané:-). Ale na druhou stranu jsme se mohli pustit do řeči s Dány, Peruánci, Italy, Američany aj., takže supr příležitost něco vyměnit („čenžnout“:-)) a navázat nová zahraniční přátelství.

Co se týká našeho ubytování, tak jsme v Madridu spali ve škole, která byla přímo také Českým národním centrem. Naším zázemím se stala třída ve 2. patře a dokonce byla i s balkónem:). Naše ubytování konkrétněji: na mapě metra u stanice Sainz de Barranda a jinak s adresou Calle de Pio Baroja 4 :-)



Jaká byla tvá cesta na setkání?
Alžběta Boháčová: Nezapomeň si polštářek! Mikina na noc se Ti taky bude hodit! Nejen tyto věty mě provázely před cestou, která byla nad moje očekávání unavující, vyčerpávající a zdlouhavá, ale v některých ohledech i přínosná :-). Zkrátka 31 hodin čisté jízdy:-)!



Jak jste komunikovali se zástupci jiných národů? Bylo používání cizích jazyků problém?
Veronika Vostrovská: Při komunikaci s mladými jiných národů jsem sice zjistila velké mezery mých cizojazyčných znalostí, ale vlastně to ani tak nevadilo, protože jsme všichni byli nadšení i z pár slov, které jsme tam mezi sebou prohodili. Bylo moc hezký, že to vždy bylo takové spontánní. Třeba když jsme se zapovídali s Belgičany ve fontáně, kde jsme se chladili v poledním španělském žáru a nebo se dvěma kluky z Hong–Kongu při čekání na WC a nervozitě, abychom stihli příjezd Svatého Otce na křížovou cestu :-).

Eliška Svobodová: Dobré bylo, že snaha dorozumět se byla vždy na obou stranách. Všichni se na sebe usmívali a tak nebylo těžké za někým přijít, pozdravit a pár základními slovy zjistit či sdělit, co měl člověk na srdci. Např: při výměně dárečků stačilo použít pouze jedno kouzelné slovíčko: „CHANGE.“ :-)

Petr Soukal: Když jsem chtěl Španělům udělat radost, tak jsem použil nějakou pěknou frázi, kterých jsme v průvodci měli celou řadu. Na nějaké to povídání to ale nebylo, to pak začal pokus s angličtinou, a když to nikam nevedlo, tak jsme využili ruce a nohy – ještě že je máme :-).