Salvátor: Na úvod...

Milé děti, drazí přátelé,

vstoupili jsme do měsíce října, prožíváme podzimní čas. Vybavuje se mi lidové rčení: „Září hrozny sbírá.“ I když tento měsíc uplynul, hrozny, užitky, sladké plody sbíráme. V naší farnosti to jsou: svátost biřmování, udílená tuto neděli otcem biskupem Janem dvanácti mladým lidem, je to ohlédnutí se za požehnanou farní poutí do Říma, je to společná modlitba svatého růžence v čase kolem památky Panny Marie Růžencové.

Můžeme se dočíst, že slavení památky Panny Marie Růžencové je ustanoveno z vděčnosti po vítězství nad Turky v námořní bitvě u Lepanta 7. října 1571 a po dalším vítězství u Petrovaradina rozšířeno na celou církev. Obyvatelé tenkrát žasli a projevovali vděčnost, že je blahoslavená Panna osvobodila od minulého, časného zla. Byli si vědomi toho, že žádná lidská síla už nepomáhala, museli se spolehnout na pomoc shůry. Poznávali, že Mariino mateřství pokračuje stále, že nám získává nadále dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami, stará se o bratry a sestry svého Syna, kteří dosud putují po zemi a ocitají se v mnoha nebezpečích a nesnázích. Tato vděčnost je vyjádřena také v koncilech církve a má dále pokračovat, vždyť nebezpečí a nesnází pro lidské duše je stále mnoho. Pokračujeme a modlíme se s Marií i k Marii, opakujeme „Zdrávas, raduj se.“ Uprostřed každého Zdrávas je Ježíšovo jméno. Jméno, které nám dává naději na spásu, k němuž přidružujeme růžencová tajemství, a tak nás Maria vede ke stále hlubšímu poznávání Kristova života.

S vděčností tedy přijímáme dar modlitby růžence, děkujeme Pánu za dary další, za ochranu po celou dobu naší pouti do Věčného města, za to, že jsme mohli přinést i naše drobné útrapy této pouti.

Děkujeme Bohu za svátost biřmování, za více než roční poctivou přípravu otce Jiřího, který se detailně, trpělivě věnoval dvanácti mladým lidem naší farnosti.