Láskyplný dotek
Dokážeme odeslat zprávu na druhý konec Země rychlostí blesku a vyslat astronauty na dlouhé měsíce do kosmu, ale stále obtížněji nacházíme cestu k těm, které milujeme.

Jak je to dlouho, co jste šli ruku v ruce se svým mužem či ženou? Kdy jste si vlastně naposledy hráli s dětmi? Jemný dotek může vytvořit pocit souznění mnohem hlubší, než jakého lze dosáhnout slovy.

Láskyplný dotek zmůže někdy více než příval krásných slov.

Dotek naplněný láskou,
nikoli dotek, který chce vlastnit, zmocnit se;
jinak je zase jen projevem chtivosti a touhy po majetku.


Hvězdy
Až zhasnou světla měst a ztichne všechen hluk, zazáří na nebi hvězdy, uslyšíme ozvěny ticha. Na noční obloze, ukryté před našimi zraky, jsou hvězdy, které jsme nikdy nepoznali. Až se setmí, zazáří jejich světla.

Svítí tu naděje, nové cesty, je vidět dále.
Zase hledíš vzhůru.
Když strach a bolest,
starosti, nemoc či svár
vše zatemní,
rozsvítí ti děti světla hvězdy.


Vánoce
Zakládejme v poušti oázy. Buďme oázami lidství, buďme lidmi, kteří mají srdce. Vánoce jsou výzvou, abychom se zřekli všeho násilí, abychom jemnýma rukama léčili bolavé rány. A abychom napsali slovo „mír“ nad celou zemí.

Vánoce jsou úžasným pokusem najít zase chudým místo v našem světě, pomoci těm, které je tak snadné zranit. Ať už se nikdy nemusí děti rodit v zimě, ať nemusí lidé v zimě žít, ani sami v zimě umírat.

Vánoce značí: naše chladná planeta se zase otepluje. Tiše se zrodila nesmírná láska. V poušti vznikají malé oázy. Vánoce lze slavit na tisících míst. Každá ves, každé město se může stát Betlémem a každé srdce může být jesličkami, ve kterých se narodila láska „člověka“ k dnešním lidem.

Buďme všichni oním „člověkem“,
buďme prostými,
dobrými,
mírumilovnými lidmi.

Ne takovými,
kteří jen hýbou pákou,
mačkají knoflíky.

Ani roboty, ani počítače. Ale lidé s novým vědomím hodnot, které se ztratily ve víru konzumního života.

Nikoli jiní lidé, nýbrž lidé proměnění:
prostší,
klidnější,
laskavější,
lidštější.