Drazí bratři a sestry,

vstupujeme společně již potřetí do Svatého týdne. Někdy se mu říká „Pašijový“, protože víc než kdy jindy uvažujeme o utrpení našeho Pána. Dříve se v tomto týdnu četly pašije každý den, odtud „pašijový“. Květná neděle a zejména Velký pátek nám v obnovené liturgii staví i v dnešní době před oči Kristův kříž. Jde o symbol i skutečnost, která nás křesťany – katolíky provází stále.
Zobrazení kříže máme v kostelích i ve svých příbytcích, potkáváme se s ním v krajině i na návsích, nosíme ho na krku nebo dokonce vozíme v autě. O kříži se v kostele poměrně často mluví, hlavně v postní době, kdy také častěji rozjímáme pobožnost křížové cesty. Ocitáme se však v nebezpečí, že tato jakási inflace kříže způsobí ztrátu citlivosti vůči tak propastné skutečnosti.

To nesmíme dopustit! Vždyť není nic většího pod sluncem, než tajemství Kristova kříže. Toto mysterium se nás velmi osobně týká, a to potřebujeme znovu až na dřeň prožít.

Stojíme na počátku Svatého týdne a liturgie nás povede k Velkému pátku, skutečnému kulminačnímu bodu svátků. Přes ticho Bílé soboty dospějeme pak k výtrysku světla a života ve slavnosti Zmrtvýchvstání. Nebylo by však toho, nebýt Velkého pátku. Proto chceme bedlivě hledět na Kristův kříž.

To, co září na Ježíšově kříži nejvíce, není hřích člověka, ale Ježíšova nezměrná láska. Pašije jsou tak nevyčerpatelné, doložím proto předchozí tvrzení jen jedním odkazem. V Lukášově evangeliu je obsažen dialog Ježíše s ukřižovaným zločincem. Ježíš mu říká: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Ježíš se nedívá na minulost tohoto člověka. Stačí mu pouze jeho dobrá vůle a důvěra a pak říká: „Dnes budeš se mnou...“ To jsou slova přijetí. Zločinec je přijat. Jak je pro nás důležité přijetí druhými! Mnohdy si ho chceme zasloužit nebo vynutit a děláme to i nevědomky. Bez přijetí totiž nemůžeme žít. Jak často nás tato úporná snaha zamotává do komplikovaných a nesvobodných vztahů.

Ale před křížem nemusíme vůbec nic hrát, tam můžeme prožít hlubokou jistotu: „Člověče, jsi přijat bez ohledu na svou minulost, naprosto bezpodmínečně“. Jen jedno je třeba: „Obrať se z hloubi srdce ke mně. Nech se mnou přijmout. Pak se už nebudeš muset namáhat zajistit si svou hodnotu a místo na slunci. Budeš ji mít! Přijmi mou lásku, stojím před tebou jako žebrák. Chci ti dát ráj. Nehledej cisterny rozpukané, které vodu neudrží (srv. Jer 2,13), přijmi bezpodmínečnou lásku tryskající z mého probodeného srdce!“ Z kříže – nástroje smrti tak paradoxně navzdory Zlu prýští život. Stačí „jen“ v důvěře k němu přijít a pít (srv. Jan 7, 37).

Požehnaný Svatý týden i velikonoční svátky Vám všem přeje a vyprošuje P. Jiří.